Android Asteroid:
O vyhraném muzikantském Wimbledonu

Ne malým cílům

Česká kapela Android Asteroid si vysnila, že pojede do Londýna, aby nahrála desku ve studiu, kde tvořili The Beatles. Než se jim to povedlo, museli si mnohokrát říct ne, zatnout zuby a překonat překážky, před nimiž by mnoho jiných ztratilo dech.

vydáno 23. 1. 2014
Každý má nějaký sen. Tenisté chtějí hrát ve Wimbledonu, baletky tančit v Bolšom těatre, automobiloví závodníci svištět na okruhu v Monaku, boxeři mlátit v Madison Square Garden, sjezdaři padat myší dírou na Hahnenkammu a hudebníci zase nahrávat v londýnském Abbey Road Studios. Tenhle sen se v srpnu roku 2013 splnil mladé české skupině Android Asteroid, jejíž základ tvoří bývalí členové Navigators, zpěvák Jan Pospíšil a bubeník Tomáš Konůpka. 
 
Nepočítáme-li Miro Žbirku, který je napůl Slovák a napůl Angličan, Android Asteroid byli úplně první Češi v historii, kteří nahrávali ve stejných prostorách jako nejlepší a nejslavnější hudební kapela světa. Právě podle tohoto studia pojmenovali The Beatles svou poslední a nejprodávanější desku z roku 1969. Proč už se to nepovedlo mnoha jiným před nimi? Je to komplikované, organizačně náročné a finančně takřka nedostupné. Cestu do Abbey Road tak většina hudebníků uskuteční pouze ve svých představách. Ale Tomáš s Honzou si řekli: Ne, nevzdáme to! Zakázali si malé cíle a šli do toho po hlavě.
 
Jak to vlastně začalo? Po nějakém slavném evropském studiu zpěvák Honza s bubeníkem Tomášem pátrali už v době, kdy spolu hráli ve své předchozí, úspěšné kapele Navigators. Nejdřív je napadlo, že by jeli nahrávat do Berlína, protože viděli dokument o U2, kteří zde točili desku v prostorném sále s vysokými stropy a denním světlem, dopadajícím do místnosti obrovskými okny. „Bylo to nádherný,“ vzpomínají kluci na první dojem. Volali zběhlému kamarádovi, jestli by nedokázal identifikovat, o jaké studio šlo. Kamarád ale řekl, že to bude nesmyslně drahé, a rýpl si, že to už rovnou můžou točit v Abbey Road. Místo toho, aby je odradil, kluci si jen řekli: „Abbey Road? Proč ne?“ A pustili se do toho.



Android Asteroid

  • Jan Pospíšil (33)
Producent, textař, raper a spoluzakládající člen kapel Navigators a Android Asteroid.
 
  • Tomáš Konůpka (35)
Bubeník, producent a spoluzakladatel skupiny Android Asteroid. Žák legendárního českého učitele Miloše Veselého. Bývalý člen skupin Southpaw, Roe-deer, Six-in, Mikiho pupík, Slut a Navigators.
Napsali do Londýna a nechali si poslat nabídku. Odpověď byla jako studená sprcha. „Počítali jsme s velikou sumou, ale požadovaná částka byla ještě mnohem vyšší. Všechny pokusy o získání slevy selhaly. Ne že bychom s tím nepočítali, ale aspoň jsme to zkusili,“ říkají hudebníci. V Čechách by prý za stejnou cenu vydali sedm alb. „Kdybychom udělali každé dva roky jednu desku, stejný rozpočet by nám vydržel na čtrnáct let. Ale my řekli: Ne! Chtěli jsme to udělat právě takhle a mít tenhle super zážitek,“ shodují se Honza s Tomášem, kteří se pro misi do Abbey Road rozhodli složit skupinu z předních českých instrumentalistů. 
 
I v tom se nakonec ukázal problém. K nahrání písniček by stačilo zamluvit hvězdné studio na jeden jediný den, ale to lze pouze měsíc předem, což bylo zase překážkou pro většinu zúčastněných, kteří mívají zamluvené koncertní termíny třeba i na půl roku dopředu. Zabukovat Abbey Road s větším předstihem přitom nelze na méně než dva dny. Více dní pak samozřejmě znamená více peněz. „Z toho důvodu jsme museli navýšit rozpočet o další strašlivou částku a zabukovat v Abbey Road jeden den navíc,“ říká Honza. Finance se začaly shánět od mecenášů, větších i menších sponzorů a od fanoušků s pomocí crowdfundingu. 
 
Ve stopách Brouků
Aby bylo zřejmé, o jak vysokou metu vlastně šlo, bylo by dobré shrnout, co je studio v Abbey Road zač. Bílá vila o devíti ložnicích byla postavena v roce 1830. Koncem 19. století sloužila jako okázalá rezidence mondénního divadelního producenta Maundy Gregoryho. Od roku 1931 zde bylo studio nahrávací společnosti Gramophone Company, předchůdkyně dnešní firmy EMI, která nemovitost vlastnila až do roku 2012. Obchody ale postupně vázly a v roce 2009 se finanční situace vyhrotila natolik, že málem došlo k prodeji studia a k jeho přestavbě na byty. Zájem by pochopitelně byl. Ale Angličané tehdy řekli ne zániku svého kulturního dědictví a Abbey Road zachránili. Bankrotu zabránila britská vláda udělením zvláštního státního grantu. 
 
V povědomí lidí je studio nejvíc spojeno s kapelou The Beatles, která tady v letech 1962 až 1969 natočila většinu svých desek. Na obal alba Abbey Road se slavná čtveřice nechala vyfotit na přechodu před vilou. Pokud si budete chtít pořídit podobný snímek, budete si muset vystát dlouhou frontu, protože z Abbey Road, ležící nedaleko stanice metra St. Johns, je dnes velká turistická atrakce. Vedle Brouků zde nahrávali např. Adele, Blur, Depeche Mode, Dido, Duran Duran, Foo Fighters, Green Day, Michael Jackson, Jamiroquai, Oasis, Pink Floyd, Radiohead, Red Hot Chili Peppers, Rolling Stones, U2 a mnoho dalších. 
 
Zní to jako příliš velké sousto pro českou kapelu? Ale ne pro Android Asteroid. Aby vychytali všechny technické detaily, pronajali si pražské studio Ve Smečkách, které je dispozičně podobné Studiu č. 2 v Abbey Road, a rovnou přitom natočili tři písničky. Ani to se neobešlo bez potíží. Ještě v předvečer zkušebního natáčení Ve Smečkách jim stále chybělo šedesát tisíc korun. „Už jsme počítali s tím, že si ráno půjdeme vzít půjčku,“ popisuje Honza. „Nakonec, pouhých osm hodin před natáčením, jsme dostali peníze od jednoho ze sponzorů a šli na věc.“
 
Další rána
Poté, co Android Asteroid dokončili nahrávání Ve Smečkách a z Abbey Road obdrželi potvrzení termínu, přišla další nečekaná rána. Jeden ze sponzorů oznámil, že slíbený obnos nemůže uvolnit. Pro kapelu již přitom nebylo cesty zpět. „I kdybychom celou akci zrušili, storno by nás stálo tolik jako jeden den natáčení – takže strašně moc,“ říká Honza. 
 
„A tak jsme začali na poslední chvíli shánět dalšího sponzora a řekli si, že i když to nevyjde, peníze si půjčíme třeba v bance, ale prostě to už nezrušíme.“ Hudebníci oslovili dva české pivovary, dva velkoobchody s hudebními nástroji, absolvovali několik schůzek, tvořili další a další prezentace, slibovali modré z nebe, ale nikdo z oslovených do projektu nešel. Měsíc před odjezdem do Londýna chyběla třetina rozpočtu a kluci se už loučili s rodinnými dovolenými na několik let dopředu. Jako zázrakem se na poslední chvíli ozval ten samý sponzor, který peníze nejprve nemohl dát, a část rozpočtu se podařilo zalepit. „Přesto jsme v tom oba nakonec zahučeli v nemalých částkách,“ popisují kluci.
 
Když se jich zeptáte, jakou muziku hrají, řeknou vám, že jde o abstraktní hip hop nebo new jazz electroniku. Někomu Android Asteroid náladou připomínají Massive Attack nebo Trickyho. Ale Honza s Tomášem svou muziku nechtějí nějak vymezovat. „Vlivů je moc, neradi bychom se v tom nějak obklíčili,“ říkají. Nejlepší je, když si každý udělá svůj vlastní názor. Zkuste si do Youtube zadat např. Android Asteroid – Blame Them/Flip It.
 
Mezitím se nevyhnutelně blížil den odjezdu do Londýna stanovený na srpen 2013. Celou dobu se počítalo s tím, že se vybavení vejde do jedné dodávky. O půlnoci před dnem odjezdu se i přes několik marných pokusů vysadit z auta jednu řadu sedaček ukázalo, že se výprava neobejde bez dalšího auta navíc. Už tak napjatý rozpočet se ještě více prohnul. Ale kvůli pár desítkám tisíc to už nešlo vzdát. Kolona se vydala vstříc kanálu La Manche. Zbytek týmu čítající šestnáct lidí měl do Anglie dorazit letecky. „Za normálních okolností by to nebyl problém,“ říká Honza, „ale čtyři z hudebníků měli ještě večer před odletem koncert a hrozilo, že zaspí nebo se z nějakého jiného důvodu nedostaví na letiště. Byly to děsné nervy.“ Všechno kupodivu dobře dopadlo a celá parta se sešla v uctívaných prostorách Studia Abbey Road č. 2. 
 
Rozklepaná kolena
Jak to uvnitř vypadá, věděli kluci už ze starých filmů. „Dokola jsme sledovali dokumenty z natáčení Beatles nebo Pink Floyd už jen proto, abychom si udělali představu, jak uvnitř studia rozestavit kapelu,“ říkají kluci. Po technické stránce byli připraveni na všechno. Ale těžko mohli počítat s tím, jak moc je usadí atmosféra. „Když na chodbách vidíte fotky Lennona, Jaggera nebo Bowieho a dalších, co tu nahrávali, a víte, že tam jdete natočit svůj cajdák, tak se vám rozklepou kolena,“ říkají kluci. 
 
Pro Android Asteroid byl zabukovaný ten samý sál, kde mezi lety 1962 až 1970 vznikaly desky Beatles. Dovnitř se jde kolem obřího Studia 1 pro symfonický orchestr, kde se točily soundtracky ke Star Wars, k Pánovi prstenů a všem bondovkám. Nahoře je ještě Studio 3, které postavili v 80. letech a které stále patří k nejmodernějším na světě. Je tam naskládáno šestnáct beden, z nichž každá stojí osm milionů korun. Dalších čtrnáct stejných stojí na chodbě, protože se nevešly dovnitř. 
 
„A najednou jste na takovém místě se svou kapelou,“ říká Honza. Inženýři odněkud přitlačí varhany hammondky, na nichž Beatles dělali své dvě poslední desky. Je tam piano, na kterém točil Lennon a Android Asteroid ho můžou použít. Po technické stránce čeští hudebníci znali i ten nejposlednější detail a mysleli si, že jsou na všechno připraveni. „Ale na tohle se nemůžete připravit. Nutně z toho dostanete trému,“ říká Honza. 
 
Jak se z ní Android Asteroid vymanili? Pomohlo, když se jejich kamarád Vladimír postavil na schody Studia 2 a začal se smát na celé kolo: „To si snad děláte srandu? Vždyť to vypadá jako nějaká stará tělocvična!“ A stres byl pryč. Za dva dny bylo dotočeno. 
 
Vyplatilo se všechno to úsilí? Stálo to za ty nervy a peníze? Nebo jde jenom o pocit? „Zvuk je krásně měkkej. Fakt dobrý,“ říká dvojka muzikantů. „Není to jenom tou místností, ale mašinami, které nemají nikde jinde na světě,“ vysvětlují. Inženýři v Abbey Road v době přechodu na digitalizaci jako jediní nevyhodili starou techniku, takže tam stále mají např. mikrofony ze 30. let, které ještě vyráběli opravdoví vědci v pláštích ve studiích EMI. A ty mikrofony byly skutečně zapojeny při nahrávání. Mají tam pult Neve, který se nesmí nikdy vypnout. Kdyby to někdo udělal, zařízení by dostalo takový energetický šok, že už by ho nikdo nemusel znovu spustit. „Jenom jeho chlazení stojí dvacet tisíc korun denně, takže je to něco jako jaderná elektrárna. Na takový pult si kafe nepoložíte,“ smějí se hudebníci, kteří si nahrávku zazálohovali hned na několika externích discích. Všechno bylo několikanásobně jištěné jako státní poklad. 
 
Těsně před infarktem
Jako bonus čekalo kapelu nahrávání v londýnském studiu patřícím výrobci energy drinků. Zamluvit zde termín je v podstatě nemožné, protože se zde nahrává 365 dní v roce. Výrobce energetických nápojů tak podporuje mladé a nadějné hudebníky nejen z Velké Británie. Zamluvit prostory na poslední chvíli pomohl Jan Vondráček z české pobočky společnosti. Na třetí nahrávací den měli Android Asteroid doplnit i dva významní hosté: Dj Vadim a zpěvačka Yarah Bravo z Brazílie, která momentálně žije v Berlíně. Pro Honzu i Tomáše to vypadalo jako splnění dalšího velkého snu, protože k těmto vzorům vzhlíželi již několik let. 
 
Ale jak už to tak bývá, k dosažení velkých cílů vždy nevede ta nejpřímější cesta. Zpěvačku se nedařilo zastihnout. Ještě při cestě z Prahy do Anglie proto nebylo zřejmé, kterou písničku bude chtít vlastně s kapelou natočit. Ale shodou šťastných náhod a velkého úsilí se všechno povedlo. Kluci odeslali peníze na její cestovní výlohy, ale večer před termínem ve studiu od ní dostali e-mail, že Yarah nepřijede, protože měla problém s letenkou, a tak místo do Londýna odjela z Curychu zpátky do Berlína. Prostě noční můra. Ani nelze popsat akci, která nastala. Ví se jen, že Yarah nakonec do Londýna přiletěla a s Android Asteroid natočila skladbu Surrounded, o čemž se můžete přesvědčit v pořízeném filmovém dokumentu. Natočila ho parta profesionálních kameramanů, ale Tomáš s Honzou si ho sami sestříhali.
 
„Pro tohle řešení jsme se rozhodli z několika důvodů,“ vysvětluje Honza. „První byl, že už nám na střihače nezbyly vůbec žádné peníze. I tak se nabídlo několik lidí, že nám to sestříhají zadarmo. My ale máme letitou zkušenost s tím, jak to u profíků chodí. Profesionálové se vždy na prvním místě věnují projektům, které je živí, a vy je prostě nemůžete každý den otravovat, kdy už se konečně podávají na tu vaši ‚charitu‘. Takže se to natahuje a je to oboustranně nepříjemné.“ 
 
Dalším důvodem bylo, že kluci chtěli v dokumentu zachytit co nejautentičtější atmosféru a uchovat v něm i záběry, které by profesionální střihač vyhodil. „Kvůli dokumentu jsme se museli naučit stříhat v profi filmařském programu. Půjčili jsme si kvůli tomu i počítač, abychom to nedělali na malých monitorech, kde má videorámeček v náhledu velikost krabičky od sirek. Odjeli jsme stříhat na chalupu v Krkonoších, ale hned první večer jsme počítač zavařili a museli se vrátit do Prahy. Naštěstí nám půjčili nový počítač, který zkolaboval až večer po premiéře filmu v pražském kině Bio OKO. Bylo to těsný,“ směje se Honza. 
 
Poslední infarktový okamžik nastal tři hodiny před premiérou, kdy v kině přestal fungovat zvuk. „Sponzoři už byli pozvaní, kino vyprodané, nájem zaplacený a my ve stavu blízkém mrtvici sledovali, jak tři chlapi řeší dvě hodiny v kuse, jak nahodit zvuk,“ popisuje Honza. Nakonec to stačilo vypnout a zapnout a diváci odcházeli nadšení.
 
„Byl to zážitek na celý život,“ shoduje se Honza s Tomášem. „Stálo nás to strašně moc času, nervů, úsilí i peněz, ale kdybychom to měli podniknout znovu, jdeme do toho zas,“ říkají. „A hlavně díky všem, co si spolu s námi řekli ne a pomohli nám dostat se až do Abbey Road!“

Autor: Adam Maršál

Foto: Jana Kusalová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více