Helena Svatošová:
Kdo nic neudělal, nemusí se bát?

Ne špiclování

Když měl v únoru 2012 na známé konferenci TED přednášku šéf společnosti Mozilla Gary Kovacs, prohlásil: „Internet každému z nás otevřel svět, ale také každého z nás světu vystavil. A cena, kterou jsme nuceni se vzrůstající měrou platit za propojenost, je naše soukromí. I když bychom tomu rádi věřili, internet není soukromé místo.“

vydáno 6. 1. 2014
Děsivou formou tam Kovacs jako rodič tehdy devítileté dcery také poukázal na bezstarostnost, s jakou se pohybuje na internetu, kde denně tráví moře času. S pomocí internetové aplikace jeho firmy zjistil, že za necelé dvě hodiny, během nichž školačka navštívila několik dětských webů, chatovala si s kamarádkou na sociální síti a poslala pár mailů, ji tajně sledovalo několik stránek, o kterých neměla potuchy ani ona, natož její rodiče. Proč? Je to obrovský byznys. Podle Kovacse největší firmy v tomto oboru ročně vydělávají 39 miliard dolarů.
 
Právnička Helena Svatošová ze sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) bojuje proti technologickému špiclování v Česku už přes deset let. Upozorňuje, že internet není jediné místo, kde lidé mnohdy nevědomky nebo lehkovážně přicházejí téměř o všechny osobní a citlivé údaje. „Nejsem člověk, který je automaticky v opozici, ale špiclování mi hrozně vadí a jsem citlivá k negativním scénářům, kam se budoucnost může vydat. Nechci jen nadávat, co s tím uděláme,“ vysvětluje svou motivaci Helena Svatošová. 
 
Policejní sledování veškeré komunikace, bezdůvodně personifikované zdravotnické databáze, pouliční kamerové systémy, aerolinky shromažďující o cestujících i nesmyslně detailní informace nebo pražská Opencard. Záběr Heleny Svatošové a IuRe je široký.



Helena Svatošová

právnička

  • vystudovala provoz a ekonomiku na České zemědělské univerzitě a právo na Právnické fakultě UK v Praze.
  • Od roku 2001 působí v neziskovém sektoru, postupně v Ekologickém právním servisu, Lize lidských práv a poté založila Iuridicum Remedium.
  • Od roku 2003 je členkou Výboru pro občanská a politická práva, od roku 2008 také členkou rozkladové komise Úřadu na ochranu osobních údajů.
  • Po složení advokátních zkoušek byla v roce 2008 zapsána do seznamu advokátů.
  • V oblasti práva se zabývá zejména právem na ochranu osobnosti, ochranou osobních údajů, trestním právem a správním právem.
  • V IuRe se věnuje strategickému vedení organizace a právně expertní činnosti pro jednotlivé projekty.
Živelná sebeobrana
„Jeden z prvních velkých momentů začátku mých aktivit za občanské svobody byla situace, kdy jsem jako čerstvá majitelka bytu poznala praktiky developerů i sousedního hypermarketu a rozhodla se nenechat si to líbit. Na vlastní kůži jsem pocítila, jak se umí korporace chovat,“ vzpomíná mladá právnička.
 
„Byla to sousedská sebeobrana, která je dnes už docela masová. Na Černém Mostě začaly růst dnešní hypermarkety, bez ohledu na stavební, hlukové a jiné předpisy i na lidi z domů okolo. Podrazy přišly i od developera a prodejce bytů. Stavební úřad šel velkým investorům na ruku, vypadalo to, že lidé z domů v okolí jsou bez šance. Třeba přes pozemky obchodního centra vedl přívod vody a například i toho využíval hypermarket k nátlaku na obyvatele v okolí. Musím říct, že pro mě, studentku druhého ročníku práv, to byla super praxe. Měla jsem hodně času a energie a řada věcí se mi nakonec podařila. Když jsem se do toho vložila, byl to pro ně šok, nečekali žádný odpor,“ vypráví absolventka dvou vysokých škol.
 
Na technologické špiclování poprvé narazila v roce 2000 v tematickém vydání dnes kultovního časopisu Živel, nazvaném Technokalypsa. „Dodnes si pamatuju ty články skoro doslova, vyděsilo mě, jaké jsou možnosti sledovacích technologií a jak je to reálné. Po protančených devadesátkách už jsem vnímala, že něco není v pořádku.“
 
Předpovědi autorů textu se téměř vyplnily, i když současnost je z pohledu Heleny Svatošové ještě děsivější. „Na internetu předvídali cenzuru, omezování svobody projevu, personifikování reklam, používání bezkontaktních čipů, e-komerci. Co ovšem ani publicisté netušili, byl vývoj sociálních sítí a ohrožení soukromí. Nemluvím o sledování například NSA, to se čekat dalo, ale o sdílení intimních informací o sobě lidmi,“ vypočítává právnička.
 
Kdo nic neudělal, nemusí se bát?
Jen si vzpomeňte, kde všude jste bez hlubšího zamyšlení uvedli datum narození, adresu bydliště, své zájmy a preference, svoje vztahy, finanční situaci. „Vůbec neberu argument, že kdo nic neudělal, nemá se čeho bát. Nikdy nevíte, kdo tyto informace může zneužít. Uzda byznysu je velice uvolněná, dostává se k datům, která nikdy neměl,“ říká rezolutně Svatošová.
 
Jednou z nejvýznamnějších a mediálně nejznámějších kauz, kdy právnička Helena Svatošová řekla ne špiclování, byla pražská Opencard. Magistrát hlavního města nutil Pražany, aby soukromé firmě spravující systém karet odevzdali osobní údaje, pokud si Opencard chtěli pořídit za výhodnější cenu. Kdo chtěl anonymní, také zavedenou po kampani IuRe, musel počítat s dražším jízdným v MHD. 
 
Helena Svatošová a její kolegové z Iuridicum Remedium nakonec dosáhli, aby Úřad na ochranu osobních údajů nařídil Praze, aby od konce června nabízela Opencard bez zpracování osobních údajů, a to za stejnou cenu jako u karty s údaji. „Navíc je mnohem zabezpečenější, ukázali jsme i technické slabiny. Jsou za tím asi čtyři roky práce, kdy se nás různě snažili poškodit, ale povedlo se hodně. Druhá věc je, že anonymní Opencard město vůbec nepropaguje, a my bohužel už nemáme tolik kapacity, abychom na to ve velkém upozornili. Návod, jak si anonymní kartu zařídit, máme alespoň na webu,“ říká právnička.
 
Trochu méně mediálního humbuku, ale mnohem závažnější byla přetlačovaná o plošné sledování telefonních hovorů, esemesek, pohybu na internetu a mnohaměsíční archivaci těchto dat. Čeští kriminalisté si totiž zvykli, že můžou plošně sledovat, koho chtějí, a místo aby dělali detektivní práci, tak si vyžádali jeho elektronickou stopu. „Nám se povedlo, aby to Ústavní soud zrušil. Policisté z toho byli nešťastní, protože už si na to zvykli, dušovali se, že oni to nezneužijí. Ale mně přijde šílené sledovat „pro jistotu“ celou populaci, jak telefonuje, esemeskuje a co dělá na internetu. Bez analýzy, jak to v boji s kriminalitou pomáhá,“ zlobí se ještě po několika měsících právnička z Iuridicum Remedium.
 
Nacistům posloužily matriky
Ne špiclování říká Helena Svatošová i v soukromí. Pečlivě sleduje každý dokument, který dostane k podpisu, zkoumá, co je napsané malým písmem, a nezřídka odmítne podepsat. „Neodkývu všechno. Ptám se v bance, proč chtějí vědět například rodinný stav, někdy odvolám souhlas se zpracováním údajů, věrnostní karty beru jen anonymní a přenosné, téměř nepoužívám Facebook. U lékařů se zajímám, co, proč a jak. Spíš se ale snažím změnit věci systémově,“ říká přesvědčivě. Že svůj boj za ochranu lidských práv bere vážně, dokazuje i úvaha, že sama podá žalobu kvůli právě odhalenému dlouhodobému uchovávání krevních vzorků novorozenců.
 
Vadí jí, že vzorky odebrané krve lze zneužít například k provádění analýz DNA a k získání informací, které by mohly komerčně využít třeba pojišťovny. Nebylo by to nic nového. Nikdo nevysvětlil, proč se mají skladovat krevní vzorky odebrané kvůli testům na metabolické vady desítky let. „Krevní vzorky si ale může vyžádat například i policie a využívat je jako alternativu k vlastní kriminalistické databázi DNA. Protože v našem oboru bývá těžší najít klienta, který by se soudil, přemýšlím, že bych se soudila já osobně za odstranění vzorků svých dětí.“ 
 
Helena Svatošová a sdružení Iuridicum Remedium bojuje za nás všechny. V úvodu zmíněný Gary Kovacs se na TED konferenci obrátil do publika s velmi vážně míněnou otázkou: Jak by se vám líbilo, kdyby někdo chodil za vaší dcerou s foťákem a notebookem, dokumentoval každý její krok a pak to prodal bůh ví komu?
 
Novináři čas od času zjistí, že soukromá firma prolustrovala nepohodlného člověka v policejních databázích a hledala, jak se mu dostat na kobylku. Někdy jde o politický boj, jindy o banální případ. „Nikdy nevíte, jestli se nezmění nebo jen neposune režim. První skvěle vedené databáze byly rakousko-uherské matriky. Před osmdesáti lety si nikdo neuměl představit, jak je nacisti zneužijou, ale díky nim měli vynikající přehled o ‚závadném‘ původu lidí. Není od věci myslet na takové scénáře, dnes je o nás databází s mnoha citlivými údaji násobně více, navíc digitální, propojovatelné, kopírovatelné atd.,“ varuje mladá právnička.

Autor: Pavel Eichler

Foto: Jana Kusalová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více