Martin Jůza a Jan Roháč:
S žehličkou v ruce

Ne nezaměstnanosti

Tihle dva kluci z Ostravy vymysleli, jak zaměstnat ženy ve věku svých maminek. Navíc ty, které jinak o práci nezavadí. Třeba proto, že se doma starají o postižené dítě nebo jsou samy v invalidním důchodu. Jejich firma se jmenuje Ironing ladies. Rozvážejí prádlo po Praze jako pizzu. Zazvoní u vašich dveří a odvezou si prádlo, za 24 hodin ho přivezou vyžehlené. Nebo za 48 vyprané i vyžehlené. Jak zákazník chce.

vydáno 7. 12. 2013
Nápad sociálního podnikání nadchnul na jaře porotu soutěže Social Impact Award. Jenže od nápadu ke chvíli, než přijeli s ruční váhou za prvním zákazníkem, byla cesta dlouhá. Dobrodružná.
 
Všechno to začalo castingem. Martin Jůza je totiž filmař, a tak se rozhodl, že nábor svých paní na žehlení provede tak trochu po režisérsku. „Dali jsme si inzerát, v němž jsme zájemkyně požádali, aby nám napsali svůj příběh. Proč nemají práci. A začaly nám přicházet dost drsný dopisy,“ říká Martin Jůza. 
V jednom třeba stálo: „Mám vymodleného tříletého synka. Letos začal stonat. Nemohu ho nechat ani na chvilku samotného, mívá totiž febrilní křeče. Trvá to tak čtvrt hodiny, okamžitě mu musím dát léky. Jsou to nervy, když vám stůně dítě. Žehlení mě baví a uklidňuje. Sehnat v mé situaci nějakou poctivou práci na doma je opravdu téměř nemožné. Ale já hledám cokoli, abych měla na jídlo pro dítě,“ napsala paní Blanka.



Jan Roháč (* 1987)
Narodil se v Ostravě. Zajímal se o matematiku a zeměpis, a tak se rozhodl pro studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Studuje posledním rokem.
Od roku 2012 pracuje ve společnosti StartupYard, což je program, který pomáhá akcelerovat začínající perspektivní projekty. Tvůrčí prostředí ho inspirovalo natolik, že se rozhodl s kamarádem rozjet vlastní projekt Ironing ladies, který by neměl jen vydělávat peníze, ale také pomáhat těm, kteří to potřebují. 
 
Martin Jůza (* 1986)
…se také narodil v Ostravě. Je čerstvým absolventem režie zlínské Univerzity Tomáše Bati. Během studií absolvoval roční stáž videoartu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě a jeden semestr také studoval animovaný film na ESAAT Roubaix ve Francii.
Svou hranou tvorbou reflektuje svět médií a virtuální prostor nové generace teenagerů, je autorem virálních videí, jeho magisterským projektem je seriál o útěku z domova Bikdýl. V lednu 2013 začal s Janem Roháčem, kamarádem z tábora, pracovat na projektu Ironing ladies (původně Paní na žehlení). 
Ještě silnější kafe bylo setkání s vybranými adeptkami tváří v tvář. Casting. Sešly se  samoživitelky a ženy, které se nemohou hnout od nemocných dětí. Žena, která se zhroutila, když jí tragicky zahynul manžel, nebo ta, kterou k chudobě odsoudil bývalý partner svými dluhy.
 
V tu chvíli studenti Roháč a Jůza pochopili, že přestává legrace. Že je tu opravdu velká skupina žen, pro něž je najít práci opravdu beznadějné. 
„Náš zprvu zábavný plán zkusit v něčem podnikat dostal úplně jiný náboj. Najednou jsme viděli, že tyhle ženský opravdu nemají možnosti. A že náš projekt by jim mohl reálně pomoct. Začali jsme to brát vážně,“ říká Jan Roháč, student geografie na Univerzitě Karlově. 
 
Původně svou službu pojmenovali Paní na žehlení. Jenže posléze se ukázalo, že ve stejnou dobu si firmu se stejným názvem zaregistroval někdo jiný. „To byla trochu čára přes rozpočet. Už totiž o naší myšlence rozjet Paní na žehlení vyšlo pár článků v novinách a výsledek byl ten, že jsme nechtěně udělali reklamu konkurenci,“ přiznávají.
 
Museli tedy najít jinou značku. Filmař a geograf vymysleli: Ironing ladies. Což má evokovat nejen Ironing čili žehlení, ale i Iron lady – železnou lady. Z dam se žehličkou totiž život železné dámy udělal. Rozdíl mezi konkurenční firmou a Ironing ladies spočívá v tom, že pro zákazníky nežehlí jen tak někdo. Ale někdo opravdu potřebný. 
Třeba Ivana Asterová. Už devatenáct let se stará o svého postiženého, na lůžko upoutaného syna. Její manžel je v invalidním důchodu, protože má rakovinu. Vzděláním je ekonomka. Svěřila se jim, moc ji trápí, že celý život žije na úkor státu. Její rodina žije z dávek. Strašně chce být užitečná. Neprosit. Nežebrat. Nepřijímat jen pomoc. Ale sama ji někomu nabídnout. Třeba někomu hodně pracovně vytíženému, aby místo žehlení mohl strávit čas na výletě se svou rodinou. 
 
„To na nás zapůsobilo. My na svých webových stránkách Ironingladies.cz vyprávíme i krátké příběhy těch žen, takže kdo má zájem, může se podívat, kdo pro něj žehlil. A jsou tam i jejich fotografie. Rozhodně ale nechceme nikoho citově vydírat, aby přispěl. Nechceme, aby to působilo jako nějaká charita. Naopak chceme, aby ty dámy dostaly příležitost samy vytvořit nějakou hodnotu a za ni dostat férovou cenu,“ říká Martin Jůza. 
 
Je to už půl roku, co studenti řeší nové logo, objednávkový systém, kalkulaci, pojištění, právničinu, způsob přepravy, aby se košile nezmačkaly. Testují žehlicí schopnosti vybraných dam na vlastním šatníku. Chtějí, aby služba byla tak profesionální a příjemná, aby na trhu obstála a zákazníci se jen hrnuli. 
 
„Absolvovali jsme kvůli tomu třeba R!Camp, což je intenzivní trénink, který pomáhá ‚holořitníkům‘ dovést nápad k byznysu. Za poslední půlrok se z nás stali řidiči, weboví vývojáři, obchodníci, pouliční dotazovači, grafici, marketéři, titulovaní magistři… Vstupní investice bez započítání času se pohybuje zatím v řádu nižších desetitisíců a výdělek za první testovací žehlení činí dohromady 350 Kč, které máme na stole v průhledné fólii jako memento budoucích úspěchů,“ shrnul na svém blogu Martin Jůza.
Teď, od podzimu, už ale naostro: kamera, klapka a jedem! Ironing ladies – Blanka, Ivana, Zdeňka, Václava, Ivona, Helena, Alica…  a Martin s Honzou – jdou do akce!

Autor: ms

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více