Lenka Papadakisová:
Byznys má být dělán hlavou i srdcem

Ne podnikání bez etiky

Lenka Papadakisová je podnikatelka, koučka, konzultantka a iniciátorka projektů. Stejná povolání dělala už před dvaadvaceti lety, přesto se něco radikálně změnilo: jejich náplň. Dříve firmám zprostředkovávala informace o legislativě podnikání, psychologii prodeje, PR, marketingu a vedení lidí. Dnes před šéfy i zaměstnanci hovoří o myšlenkových postojích, vnitřních hodnotách, vyšším smyslu, síťování nebo vzájemném užitku v souladu s potřebami planety. Změna to nebyla samozřejmá a snadná.

vydáno 28. 11. 2013

Lenčin osobní a pracovní život byl vždy úzce provázán. Narodila se na vesnici, od osmi let pomáhala mamince v obchodě, ve čtrnácti odešla sama studovat do Prahy na střední průmyslovou školu. Po maturitě pomáhala organizovat kulturní, zvláště filmové akce. Rok 1989 ji zastihl v kulturním domě. Svatba a narození syna jí nezabránily v brzkém návratu do práce – v roce 1991 založila se třemi kolegyněmi firmu na pořádání vzdělávacích kurzů pro nově vznikající firmy. Během pěti let firma vyrostla a získala si dobré jméno, denně pořádala i pět kurzů pro šest až osm desítek lidí, vydávala odborné knihy. Nedostatek zkušeností nahrazovalo nadšení a vytrvalost, to však nestačilo k udržení firmy ve chvílích podnikatelských potíží a osobních neshod. Lenka odešla a v roce 1996 založila novou firmu Expertis, která dále nabízela vzdělávání v oblasti byznysu a podnikání. „Oblast vzdělávání mne vždy velmi bavila, navíc management vedení lidí a personalistika byly v počátcích, a to byla pro mě nová výzva. Do Čech přicházely korporace a postupně představovaly devadesát procent naší klientely. Předsevzala jsem si podpořit české manažery, aby se stali stejně dobrými jako ti zahraniční, byli respektováni a uznáváni v nadnárodních firmách a postupně získali stejnou pozici. Práce pro korporace byla výbornou zkušeností, v Čechách jsme potřebovali jejich nadhled mezinárodního měřítka, schopnost vidět a dělat věci jinak.“ Pro vůdčí pozici ve firmě a podnikání měla Lenka vždy výborné předpoklady – je houževnatá a odvážná, má ráda výzvy, práci vnímá jako službu, umí si k sobě vybrat lidi („takové, od kterých se mohu něco naučit…“) a být pro ně vizionářkou i tahounem, nemá strach zkoušet nové věci. „Hodí se mi i můj naivní duch kombinovaný s nohama na zemi.“

Prací vždy žila. Pod vlivem klientů začala nevědomky přebírat do své malé firmy metody fungování velkých firem, což bylo pro klienty přitažlivé, takže se k službám Lenčiny firmy vraceli. Uvnitř firmy ale rostlo napětí. To bylo první upozornění, že přebírá principy, které ve stávající firmě drhnou. Druhá lekce na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 2006 firma slavila deset let úspěšného fungování. Na party ve Stromovce se všichni skvěle bavili – až na zakladatelku. „Dívala jsem se na tu spoustu lidí, jako by se mne to netýkalo, jako bych tam nebyla. Co to tady vlastně je? Kolega se mě zeptal: Jak si to užíváš? A já se rozplakala. Připadalo mi, že těch deset let je, jako když otevřeš dveře a je průvan. Jako bych ve svém životě nebyla plně přítomná, jako bych to vůbec neprožila. Byl to pocit marnosti. K tomu se přidal pocit viny vůči mému synovi. Uvědomila jsem si, že jsem se dala do služeb byznysu na jeho úkor. Když mi to předtím někdo říkal, zejména muži, se kterými jsem žila, tak jsem měla pocit, že mne nepodporují a nechápou. Neviděla jsem to. Neuměla jsem najít rovnováhu, uměla jsem dítě zabezpečit, ale nedala jsem dostatek prostoru a trpělivosti na sdílení a propojení s ním. Práce pro společnost byla pro mne tehdy větší výzvou i službou. Dnes bych si přála odžít tu situaci úplně jinak – posloužit nejprve svému dítěti. Bylo to moc těžké si tohle všechno přiznat.“ 




  • Lenka Papadakisová
  • podnikatelka, konzultantka, koučka, iniciátorka a garantka 
    projektu Moudré podnikání žen a společenského projektu Učíme se 
    příběhy
  • je absolventkou 5-ti letého psychoterapeutického dynamického výcviku, výcviku 
    Systemického přístupu, Enneagramu a emočně sociálních kompetencí, Konzultantských 
    dovedností pro malé podnikání, Sebezkušenostího tréninku esence a osobní kvality, Result 
    couching systému
  • více informací na www.moudrepodnikanizen.cz a www.ucimesepribehy.cz

Jedno bylo jasné – Lenka se rozhodla, že chce žít a pracovat jinak. „Následující roky byly o velkém hledání a poznávání sebe prostřednictvím prožitkových kurzů a seminářů osobního rozvoje. Také o objevování své ženské energie – nechat věci plynout, přijmout se, radovat se. S vědomím, že si nemusím všechno oddřít, jen změnit návyky a přesvědčení, které už mi neslouží. S poznáním, že v lidském životě je jedinečnou kvalitou jednoduchost.“ Poznání nabyté studiem vědomého byznysu či enneagramu začala používat v podnikání a náplň i podoba firmy se postupně začaly proměňovat. Neobešlo se to bez kolizí, kritiky, nejistoty, nutnosti vzdát se mnoha pracně vybudovaných systémů. Lenka se svými spolupracovníky vše otevřeně sdílela, včetně názoru, že kdyby se osmdesát procent kurzů, které dělají a dostávají za ně dobře zaplaceno, nedělalo, tak se vůbec nic nestane. „Dala jsem kolegům svobodnou volbu, říkala, jakým směrem chci jít, jaké vidím příležitosti do budoucna. Růst firmy pro mne přestal být důležitý. Hlavní bylo najít nový smysl a skutečný užitek toho, co děláme pro manažery, naše klienty. Paradoxně ekonomická krize v roce 2009 mi v tu chvíli pomohla – zákazníci přestali mít zájem o kurzy, které se dělaly už jen ze zvyku, a začal se navyšovat zájem o kurzy týkající se dříve opomíjených ‚podpovrchových‘ témat, například emočního leadershipu.“ Část lidí z firmy sama odešla, část se s Lenkou dohodla na pokračování ve vlastní režii. A Lenka stála v pomyslném bodě nula. To byl začátek roku 2011.

Svůj nový pohled na roli hodnot v podnikání Lenka realizuje ve dvou inovativních projektech, podporovaných Evropskou unií, „Moudré podnikání žen“ a „Učíme se příběhy“, kterých je garantkou. „Moudré podnikání žen“ šíří vizi, ke které sama došla: ženy mají podnikat v souladu se sebou samými, nikoli na společenskou objednávku podle vzorníku a la „výkonný muž“ nebo „super žena“. Moudrostí žen, která se prostřednictvím jejich podnikání může šířit do společnosti, je pro ni podpora a sdílení, respektování rytmu a cykličnosti, naslouchání sobě, tělu a druhým lidem a tvořivost v proměnlivosti. „Potenciál žen jsem si uvědomila, když krize dolehla na korporace a ty začaly propouštět. Lidé byli bezradní a málokdo chtěl podnikat, většina chtěla opět jistoty a být bezpečně zaměstnancem. Ale ženy se vědomě do velkých firem nechtěly vracet a hledaly nové možnosti práce, nový přístup, který by více respektoval i jejich ženské a mateřské potřeby. Věřím, že my ženy můžeme přinést novou kvalitu podnikání do společnosti.“ Projekt „Učíme se příběhy“ má celospolečenský dopad: je to představení pozitivních příkladů lidí, kteří nežijí pověstnou „blbou náladu“, ale ze svého místa dělají, co mohou, aby naše země byla lepším místem k životu. Muži i ženy, z města i vesnice, různých zaměstnání, různých vyznání mají jedno společné: přistupují k životu občansky aktivně a dělají, co je v jejich silách, pro systémovou změnu, pro „novou kulturu“. „Vždy jsem cítila, že je potřeba český potenciál tvořivosti, vynalézavosti, chuti dělat věci jinak, zviditelnit, vynést ven, osvobodit od marastu nedůvěry a vypočítavosti. Najít to, na co můžeme být hrdí. Naučit se nápady dotáhnout do konce a spolupracovat – zatím spolupracujeme spíš, když se cítíme ohroženi, ale to je závislost, to není vědomí vyššího společného zájmu. Prohlédla jsem naivitu oddání se korporacím a velkým společnostem, neboť ty nás na jedné straně naučily systému a vyšší efektivitě, ale na straně druhé devalvovaly naši tvořivost, zneschopnily nás v rozhodování a odpovědnosti. Češi v nich pracující sice mají dobrý plat, pomyslné jistoty, ale málo ovlivňují vývoj, málokdy rozhodují o změnách. Spíše jsou pasivní, často v obavě ze ztráty místa. Celkově nám to vzalo sebevědomí, víru, že můžeme obstát, změnit chod věcí. Začala jsem vidět, jak se lidi dostávají do pasivity a stádnosti, a tomu už jsem nechtěla sloužit.“

Jak se dnes cítí, když se ohlíží za náročným procesem změny v oblasti, které většina lidí – a podnikatelů – ještě nepřikládá důležitost? „Musím poděkovat všem a všemu, co kolem mne bylo. Měla jsem schopnost vnímat, slyšet zprávy, které přicházely. Důležité bylo rozhodnout se a být důsledná, i chybovat a dělat si z toho srandu, dovolit si být zase ‚prvňákem‘. Také soucítit – se sebou, s tou situací i s lidmi okolo – a být čestná. Koneckonců, všechno, co potřebujeme, už tady je, jenom to uvidět a přeskládat do nové podoby. Uctít staré moudrosti a vrátit se ke kořenům.“

 

Autor: Terezie Dubinová

Foto: Ondřej Tylčer

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více