Tomáš Keltner:
Pravda a víra jsou víc než velké ego

Ne vysněné práci

Má chlapeckou tvář a příjemné vystupování – naruší vaši filmovou představu o vojácích elitních jednotek ještě dřív, než začne mluvit. Klidná slova o proměně vědomí, duchovních světech a životě v pravdě vaše očekávání rozbijí úplně. Tomáš Keltner, dříve policista, pracovník tajných služeb, bodyguard a instruktor speciálních vojenských jednotek, nyní spisovatel, nakladatel a terapeut, svým příběhem dokazuje, že změnu lze v životě udělat opravdu radikálně.

vydáno 7. 10. 2013

Už na základní škole a gymnáziu, kde studoval ve třídě zaměřené na výpočetní techniku, docházel na hodiny bojových umění. V nich potkával policisty a detektivy, kteří se boji učili pro svoji práci. „Velice mi imponovali. V té době jsem hledal mužské vzory. Ve svém okolí jsem takové, jaké bych si představoval, neměl a těmhle chlapům jsem se chtěl podobat.“ Jako každého kluka ho ovlivnily i akční filmy.  V osmnácti letech byl v mimořádném termínu odveden na pětiměsíční vojnu. „To bylo náročné období. Chtěl jsem jít po vojně na policejní akademii a kvůli tomu jsem si užil svoje. Přišel jsem o první iluze. Vojnu mám spojenou s hladem, stresem, nedostatkem spánku a špatnými mezilidskými vztahy. Zároveň jsem se tam ale při nesmyslných a nudných službách spočívajících v chození kolem baráků naučil vytrvalosti a trpělivosti, čekání.“ Po vojně studoval na policejní škole v Holešově a šel do praxe. Další rozbité iluze. „Jako řadový policista nejste nic, nemůžete nic, lidé vámi opovrhují.“ Po půl roce si napsal žádost o propuštění do civilu. Oslovil ho však kamarád pracující u tajné služby, že hledají někoho jeho profilu, se znalostmi a schopnostmi v elektrotechnice. Tomáš na práci kývl. „Došel jsem na konspirační pracoviště a tam jsem vstoupil do klučičího snu: rychlá sportovní auta, neomezená moc podpořená nošením zbraně a různými odznaky, průkazkami, povoleními ke všemu možnému. Máte pocit, že můžete všechno, a zároveň děláte práci, která má smysl – honíte ty zločince, kteří chtějí vaši vlast zničit a rozkrást. Vaše ego je obrovské. Bylo to prostě to nejlepší, co jsem si tehdy uměl představit.“

V roce 2000 se u příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze sháněli řidiči limuzín a Tomáš se přihlásil. Jako šofér potkával členy ochranky a připomněl si svůj zatím nesplněný sen stát se bodyguardem. „V té době jsem při zaměstnání studoval trestní právo na policejní akademii, abych se mohl stát detektivem, nicméně nakonec jsem do ochranky šel. Už jsem ale mnoha politiky, které jsem měl hlídat, pohrdal, protože jsem je znal ze strany organizovaného zločinu jako darebáky a ne jako lidi, kteří mají tuhle zemi vést. Také mne šokovalo, že za šaškování s černými brýlemi v saku mám mnohem větší peníze než za nebezpečnou práci u policie.“ U ochranky se mu splnily všechny sny – dvakrát hlídal amerického prezidenta a jednou jeho manželku, tři roky dělal ochranu izraelskému velvyslanci („Byl to skvělý člověk a rozhovory s ním o víře, judaismu a Izraeli pozměnily můj názor na mnoho témat…“), hlídal i naše ministry vnitra a obrany. „Deziluzi mi trochu napravilo setkání s vojáky Delta Force, americké speciální protiteroristické jednotky, o které se toho vlastně moc neví. Byli to charizmatičtí muži a já zase začal věřit, že moje práce má smysl a jsou lidé, kteří ji dělají dobře.“ V době, kdy zvažoval své další setrvání v ochraně osob, mu byla nabídnuta práce v SOG,  Útvaru speciálních operací vojenské policie. „Byla pro mne čest pracovat s lidmi, kteří v ní byli. Nastoupil jsem jako člen i instruktor. Byla to velmi dobrá jednotka, tak nějak jsem si tu práci představoval.“ Účast na vojenských operacích, extrémní zážitky na hranici života a smrti, tréninkové zkoumání lidských možností a práce s emocemi, myslí a strachem už tou dobou Tomáše vedly k zájmu o psychologii a parapsychologii a způsoby změny a růstu vědomí. 


  • Tomáš Keltner (nar. 1976)
  • Vystudoval střední školu se zaměřením na programování a informatiku.

  • Studoval Policejní akademii, pracoval jako policista.

  • V letech 2000 - 2007 postupně pracoval jako řidič ochranné služby Policie České republiky, bodyguard VIP politiků, instruktor a člen Útvaru speciálních operací vojenské policie (SOG).

  • V roce 2007 byl odejit.

  • V roce 2008 vydal knihu "Transformace vědomí", později vyšel i druhý díl.  Knihu vydal sám ve svém nakladatelství Keltner Publishing. Nakladatelství se zaměřuje na kvalitní duchovní a dětskou motivační literaturu. 

Málokterá oblast je diváky zvenčí nahlížena skrze popkulturu tak často a zároveň tak zkresleně jako činnost tajných služeb a speciálních jednotek. Pochopitelně. Tomáš ale byl v centru dění a žil realitu. A odmítl přijmout, že tato realita lží a strachu má být normou. Zažíval manipulace, zrady, soupeření.  „Začínal jsem chápat, jak je všechno úplně jinak. Konflikty jsou připravené dopředu, organizované a řízené z nějakých operačních středisek a my jsme jen figurky ve hře, jejíž průběh a výsledek je předem znám. Můžeme v našich rolích leda tak umírat, aby bylo o čem psát a co vysílat v televizi.“ V tu chvíli řekl – NE. Takto to nemá fungovat, takto to nemá smysl. V jeho pohledu na svět začala stále větší roli hrát víra a touha po pravdě. A netajil se s tím. Odlišné názory na činnost jednotky dával najevo, nedistancoval se od lidí, kteří byli z nesmyslných důvodů vyloučeni. „Viděl jsem, že jsou vyhazováni lidé, kteří armádě dali všechno, a systém se k nim potom otočil zády.“ Když se seznámil se svojí pozdější manželkou a když se mu narodila první dcera, definitivně se mu změnily priority. Začal paralelně pracovat jako terapeut a své zkušenosti práce s myslí a emocemi stále více sdílel. Na popud klientů začal psát knihu, jež později vyšla pod názvem „Transformace vědomí“.

Jeho pozice v jednotce se stala neudržitelnou a za své otevřeně vyslovované názory byl ze dne na den na politickou objednávku vyhozen. „Během pěti pracovních dní jsem stál v civilu bez ničeho, bez výsluhy či možnosti rekvalifikace, na které jsem měl nárok. Ten tlak na tzv. dobrovolný odchod byl obrovský a ještě to bylo postaveno tak, že jsem nebezpečný člověk a je potřeba mi zakázat vstup na exponovaná místa, abych se nemstil. Bylo to směšné, protože právě já jsem byl jedním z tvůrců taktických postupů při ochraně osob, takže jsem věděl, jak systém ochrany funguje. Ale přijal jsem tu roli blázna, který nevydržel závažnost služby a začal si pohrávat se slovy jako víra či Bůh. Možná díky tomu se mi podařilo přežít a nestala se mi nějaká ‚nehoda‘.“ Pro úplnost doplňme, že o dva roky později, v roce 2009, byla jednotka SOG z politických důvodů zrušena na základě lživého obvinění ze zbabělosti jejích členů v boji v Afghánistánu – nepomohla ani intervence kolegů z britské speciální jednotky SAS. Zdá se, že někdo na vojenské policii věděl příliš mnoho.

Kniha „Transformace vědomí“ vydaná samonákladem se stala bestsellerem – a tak začalo nové životní období Tomáše Keltnera. Založil nakladatelství vydávající kvalitní duchovní literaturu a dětské motivační knihy. I nadále píše. To vše navzdory skutečnosti, že pojmy jako pravda, víra či Bůh jsou v české většinové společnosti často zesměšňovány. „Nejsem příznivcem žádného náboženství, přesto jsem kolikrát slyšel odsudek: ‚To jsou takové jehovistické kecy…‘ Přitom jsem ve své podstatě velmi pragmatický, potřebuji si věci osahat, než o něčem prohlásím, že to tak je,“ říká. Co mu práce v tajných službách či elitní armádní jednotce dala a co mu naopak vzala? „Práce mi dala splnění klučičích snů a chlapskou vyrovnanost. Naučil jsem se bojovat, získal jsem klid, že něco umím a někdo mne ocenil, takže v sobě na rozdíl od mnoha mužů neživím mindráky. Vzala mi ideály o tomto světě – a za to jsem velice rád. Od té doby jsem na cestě za hledáním pravdy a vztahu k pravdě. Mám až  afektovaný vztah k pravdě, velmi ji vyžaduji po svém okolí, po svých nejbližších. Vyvinul jsem si schopnost odhalovat ve svém okolí klam. Je to nepříjemná schopnost, my lidé nejsme mnohdy ochotni ani schopni žít v pravdě. Snažím se v té pravdě vnímat lásku, protože pravda je s láskou stravitelná. Všechno to, co jsem prožil, mne přivedlo k víře, zatím ne v náboženské podobě, ale v podobě víry v sebe, v možnost změny chyb, v možnost odpuštění, v možnost existence Boha, ať už je čímkoli a kýmkoli. Víra v to, že život má smysl, byť možná zatím nevíme jaký.“ 

Autor: Terezie Dubinová

Foto: Ondřej Tylčer

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více