Karel Roztočil a Karel Roztočil:
S nácky diskutovat nebudeme

Ne Čechům v Čechách

Určitě už jste o nich slyšeli. Jsou dva a společně tvoří mozek iniciativy Čechy v ČR nechceme, která paroduje neonacistická hnutí. Říkají si Karel Roztočil a Karel Roztočil. Oba i jejich další spolupracovníci vystupují pod stejným pseudonymem, což je z mnoha důvodů výhodné. Jde o skupinu lidí, kterým není lhostejné, co se v současné České republice děje a co většina společnosti považuje za normální.

vydáno 9. 9. 2013

Prokletí paterčat

Spouštěcím motivem iniciativy Čechy v ČR nechceme bylo narození prvních českých paterčat. Radostná událost, která se ovšem pro rodiče (a například i firmu, která novorozeným paterčatům věnovala kočárek) změnila v noční můru. Rodiče se totiž provinili tím, že jsou Romové. Tolik rasistických útoků český internet doposud snad nezažil. „Už předtím jsme přemýšleli, co bychom mohli a měli dělat, a občas jsme se i zapojovali do dění. Pomáhali jsme třeba během demonstrací v severních Čechách hlídat děti na ubytovnách, jenže to bylo pořád málo. Rozhodli jsme se, že se do toho musíme nějak pořádně obout,“ vykládá Karel Roztočil a dodává: „Během té aféry s paterčaty začali dokonce i naši kamarádi sdílet na Facebooku xenofobní statusy o zlodějích, zneužívání dávek a tak dále. To už bylo úplně neuvěřitelné a bylo jasné, že teď s tím něco udělat musíme.“

Pozitivní energie

Celá anabáze Čechy v ČR nechceme začala původně jako provokace dvou Karlů Roztočilů na Facebooku. „Jenže stále přibývali noví a noví lidé, kteří nám fandili, a my pochopili, že takový příval pozitivní energie nemůžeme nechat vyhasnout. Oslovili jsme několik dalších lidí a ti nám pomáhají dodnes,“ vysvětlují Karlové. S malým týmem dělají celkem vyčerpávající práci, kterou společnosti běžně svěřují specializovaným agenturám. „Proto jsme celý happening původně naplánovali jen na dva měsíce. Je to dost velký nápor na nás i na naše blízké. Všechno děláme ve svém volném čase a za své peníze. Navíc je dost těžké takovou kampaň udržet zábavnou déle než pár měsíců, aby neztratila náboj a originalitu. Teď v září se ohlédneme zpátky, řekneme si, co se nám povedlo a co jsme nezvládli, zformulujeme nějaká stanoviska a poradíme se, co dál. Jestli budeme pokračovat, nebo to spíš předáme široké veřejnosti. Ale něco ještě v plánu máme,“ prozrazují organizátoři.

Deziluze přátel

Na dotaz, zda se s nimi jejich známí, kteří se nenávistně vyjadřovali k romské rodině s pěti dětmi, přestali kvůli aktivitám Roztočilů bavit, oba Karlové oponují: „Naopak, skončili jsme my s nimi. Hodně nás zaskočilo smýšlení leckterých lidí, které jsme do té doby měli v úctě. To, co předvedli po paterčatech, je totálně vyřadilo z okruhu našich přátel.“ Jeden z Karlů se rozohňuje: „Spousta lidí nepovažuje sdílení xenofobních statusů na Facebooku za nic špatného, jen prý vyjadřují svůj názor a na tom přece prý není nic závadného. Není to nechutný?“ Druhý Karel přitakává: „Je to naprosto neakceptovatelné. Všichni máme nějaké předsudky, ale přecházet na protější chodník jen proto, že proti vám jde černoch, a ještě na něj vykřikovat, že sem nepatří – to je neuvěřitelná zhůvěřilost.“

Nejlepší zbraň

V kampani Čechy v ČR nechceme najdete postavičku brouka Pytlíka symbolizující českou malost i spoustu dalších, na první pohled legračních prvků. Roztočilové svou kampaň sice pojali recesisticky, ale zdůrazňují: „Recese je proti náckům nejlepší zbraň, ale to neznamená, že naše společnost nemá vážný problém. Upozorňujeme humorem na hnusné, závažné a nebezpečné věci.“ Oba Karlové už odedávna tvrdí, že policejní blokády neonacistických pochodů a diskuse s xenofoby nic neřeší. „Jen se tím legitimizuje jejich existence a náckové se povyšují na solidní soupeře, kterými ovšem nikdy nebyli. Ti lidé jsou hnůj a jako s takovým se s nimi musí zacházet,“ rezolutně prohlašuje Karel. Ideálním stavem podle Roztočilů není zákaz demonstrace, ale situace, kdy během pochodu extremistů městem vytvoří tamní obyvatelé pro průvod uličku hanby: „Matky s dětmi, důchodci, školáci, ti všichni by se náckům měli vysmát do obličeje. Ať si uvědomí, že jsou směšné nuly. To je jediná adekvátní reakce na ně.“




  • Karel Roztočil a Karel Roztočil

  • původními profesemi překladatel, noční vrátný a redaktor v nakladatelství

  • nesnáší xenofobii v jakékoliv podobě,

  • v červnu 2013 spustili kampaň Čechy v ČR nechceme zaměřenou proti neonacistům a předsudkům v české společnosti

  • provozují internetové stránky www.stopcechum.cz

Nediskutovat!

Mediálně často omílaný nápad diskuse s extremisty Roztočilové rázně odmítají. Diskuse totiž podle nich předpokládá určitou úroveň oponentů, což neonacisty z principu vylučuje, a prokazovat jim respekt, byť jen dialogem, je holý nesmysl. „Jeden kamarád nedávno chtěl pořádat diskusi o islámu, na kterou kromě mě chtěl pozvat i české nácky. Zeptal jsem se ho, jestli se nezbláznil. Proč bych jim měl dodávat legitimitu tím, že s nimi budu vést diskusi?!“ říká Karel Roztočil.

V srpnu iniciativa Čechy v ČR nechceme uspořádala v Praze pochod proti Čechům. Dostavili se na něj asi čtyři neonacisté, kteří ovšem dopadli neslavně: „Narušitele jsme očekávali, ale nakonec nic neudělali a účastníci pochodu se jim vysmáli do ksichtu, což je přesně to, co jsme chtěli. Je to nejlepší způsob, jak se s nimi vyrovnat.“ Roztočilové oceňují, že i další kampaně převzaly jejich metody a cíleně neonacisty znemožňují třeba tím, že poukazují na jejich jazykové a gramatické nedostatky. Podobné aktivity se nyní už realizují napříč Českou republikou a oba Karly hřeje vědomí, že to s Čechy zřejmě není zase až tak špatné, jak si zpočátku mysleli.

Destrukce jazyka

Karlové poukazují také na to, že většina neonacistů nedokáže správně napsat jedinou větu: „Spousta hrdých národovců se bije v prsa, že jsou garanti tradic, hlásají Čechy Čechům, deklamují, že naši kulturu nedáme, a přitom jsme nenarazili snad na jediného nácka, který by napsal správně alespoň holou větu. A tím nemyslíme překlepy nebo drobné chybky, kdy vám vypadne čárka nebo splete tvrdé ‚y‘ a měkké ‚i‘. V jejich případě jde o totální destrukci struktury jazyka.“ Alois Jirásek v závěru pověsti Blaničtí rytíři píše, co musí Češi udělat, aby zůstal zachován český národ: je třeba udržet českou kulturu (tedy jazyk) a staré české právo. Karlové lakonicky dodávají: „Staré české právo už dávno neexistuje a jazyk už taky podělali. Komu mají ti rytíři tedy dnes přijet na pomoc?“

S rizikem počítáme

Jeden z Karlů neonacistické internetové aktivity dlouhodobě monitoruje: „Asi před deseti lety jsem podával trestní oznámení na tehdy existující stránky Národního odporu. Čeští registrátoři internetové domény mě odkázali na zahraniční hostingovou službu. Ti mi ochotně poskytli všechny informace s tím, že pokud jim policie oznámí, že nějaký web porušuje zákony dané země, okamžitě stránky smažou. Policii jsem předal všechny kontakty, veškeré materiály, a jediný výsledek byl ten, že se na to policajti vykašlali.“ Od té doby ovšem Karel neonacistické weby sleduje a zjistil, že je již dlouho v hledáčku: „Objevil jsem se na internetovém seznamu lidí určených k likvidaci. I s fotkou a adresou. Prý jsem radikální marxista, žid a multikulturalista.“ Riziku a strachu čelí se smíchem, jinak to prý ani nejde: „Na to není jiná obrana. A když vás někdo bude chtít zabít, těžko vám to předem bude oznamovat e-mailem.“

Už jsme uspěli

Zájem o jejich iniciativu Karlové očekávali, i je ovšem překvapil enormní ohlas: „Trochu nás to zaskočilo, ale jsme rádi, že jsme kampaň uřídili, aniž by ztratila fazonu, a je udržitelná dál. Energie, kterou jsme pomáhali spustit, dnes pokračuje po republice svým životem. Doufáme, že bude žít dál.“ Na další vývoj si počkejme, ale zatím ani vy nemusíte říkat neonacistům ne. Raději se jim vysmějte do obličeje.

 

Autor: Ondřej Tylčer

Foto: Ondřej Tylčer

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více