Jan Čižinský:
Lidi mě vidí, a vytahují propisku

Řekl ne tunelování v Praze

Přes den sbíral v ulicích sedmé pražské části podpisy na petici, po nocích sepisoval s bratrem advokátem odvolání. Sám to nepřizná, ale především díky němu se podařilo v Praze 7 vydupat ze země referendum, které městské části ušetřilo půl miliardy korun za stavbu předražené radnice.

vydáno 16. 5. 2013

„Ne že budeš zase dělat někde tu ostudu politickou,“ říká mu prý občas tříletá dcera, když ho vyprovází ráno ze dveří. Naráží tím na dobu, kdy Jan Čižinský kvůli referendu postával u metra nebo před kostelem, ale také obcházel hospody v sedmé pražské části. „Dnes už jsem tady známá firma. Lidi mě vidí, a vytahují propisky,“ říká s nadsázkou. 


Jan Čižinský (*1978)

Vystudoval historii a latinu na Filosofické fakultě, politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd. 
  • V roce 2003 vstoupil do KDU-ČSL, krátce vedl stranu na Praze 1. Zkušenosti ve „velké politice“ sbíral jako asistent poslance Cyrila Svobody.  
  • Dnes učí dějepis, latinu a občanskou výchovu na Malostranském gymnáziu a Malostranské základní škole. Na Filosofické fakultě přednáší hospodářské dějiny. V KDU-ČSL zastává funkci zahraničního tajemníka a od roku 2010 vede partaj na Praze 7.
  • Od dětství zpíval v Kühnově dětském sboru a hrál hokej. Má rád vysokohorskou turistiku – vylezl třeba na Mont Blanc, Monte Rosa nebo kavkazský Elbrus. Většinu témat komunální politiky promýšlí, když projíždí Prahou na kole.  
  • Je ženatý, má dvě malé dcerky. 

 

Kancelářské místo za čtyři miliony
Aktivní občan a neúnavný „potížista“ se ze středoškolského učitele stal před pěti lety, když se přistěhoval na Prahu 7. Tak jak byl zvyklý ze své bývalé čtvrti – Prahy 1 – okamžitě se zapojil do komunální politiky a začal docházet na zasedání zastupitelstva. A nestačil se divit. „Zjistil jsem, že těm lidem je všechno jedno a jsou ochotní jedním hlasováním připravit městskou část o půl miliardy,“ říká o vedení městské čtvrti. Čím víc se zajímal o to, jak koalice městskou část spravuje, tím víc podezřelých kauz na něj vyskakovalo. „Nakonec jsme se to rozhodli brát jedno po druhém podle výše škody, která sedmičce hrozí,“ vysvětluje. Ta byla suverénně největší u plánované stavby nové radnice – zastupitelstvo vybralo dva projekty, jejichž cena se blížila miliardě. Obě budovy by navíc byly špatně dopravně dostupné a vznikly by bez architektonické soutěže. „Prostě jsme to tak nemohli nechat,“ popisuje počáteční motivaci.

Sám tomu, že by se to mohlo podařit, zpočátku moc nevěřil. „Referenda u nás byla dosud úspěšná jen v obcích do čtyř tisíc obyvatel, ve městě nikdy neuspěla. Zároveň to ale byla jediná možnost, protože na opozici i občana se u nás na zastupitelstvu naprosto kašle a petice se házejí do koše,“ vysvětluje. Hned první krok byl ten nejtěžší: získat podpis aspoň desetiny obyvatel městské části, což je množství potřebné pro vyhlášení místního referenda. Naštěstí se tým sběratelů brzy rozšiřoval – s propiskami chodilo po Letné a Holešovicích nakonec asi osmdesát lidí. „Byl hrozný mráz a lidem nás bylo líto,“ shrnuje Jan Čižinský, proč se podle něj nakonec téměř 3500 podpisů sehnat povedlo. „Můj osobní rekord byl 16 podpisů za hodinu. Když jsem si na to vyhradil celý den, získal jsem 160 lidí. Petici nakonec podepsalo víc lidí, než kolik volilo pana starostu,“ usmívá se. 

Referendum k Vánocům
Vyhráno ale zdaleka nebylo. Loni v dubnu zastupitelstvo vypsání referenda odmítlo s odůvodněním, že jsou jeho otázky nejednoznačné. „V tu chvíli jsme měli asi deset dní na to, abychom podali stížnost k městskému soudu. Žalobu jsme psali v podstatě přes noc. Nebýt toho, že můj bratr je advokát a pracoval na tom skoro zadarmo, musel bych to v tu chvíli vzdát,“ popisuje aktivista. I u městského soudu ale přišla prohra. „V tu chvíli nám začala běžet další lhůta - na dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu.“ Od něj přišla konečně dobrá zpráva – koncem října řekl, že otázky jsou v pořádku a Praha 7 by se měla zeptat svých občanů, co si o stavbě radnice myslí. „Tím vlastně Nejvyšší správní soud zachránil referenda v České republice – svým rozsudkem řekl, že referendem je možné zastavit jakýkoli projekt,“ pochvaluje si Jan Čižinský. 
 
Okamžik zadostiučinění po téměř roční práci ve volném čase, po večerech a po nocích, přišel tři dny před Vánoci 2012: chvíli před půlnocí přinesl přípravný výbor text referenda na Strossmayerovo náměstí a položil ho jako dárek pod vánoční strom Prahy 7.   
 
Děkujeme 
I tenhle dílčí úspěch ovšem znamenal především další práci. „Jakmile NSS referendum vyhlásil, začala nám zase honička s šířením informací.“ Jan Čižinský zrušil pobyt na horách, který měli s rodinou v plánu, a místo toho chystal informační letáky, zajišťoval jejich výlep po čtvrti, sháněl lidi do komise i dobrovolníky, kteří přesměrovávali lidi od prezidentských voleb k referendu. 
 
„Nejsilnější člen týmu byl členové vedení městské části,“ říká s nadsázkou o hlavním politickém protivníkovi. Právě jejich odpor byl podle Jana Čižinského to, co referendum pomohlo vyhrát. „Tím, že se do posledního dechu bránili, umožnili souběh s prezidentskými volbami. Bez nich by asi nepřišel dostatek lidí. Tím, že tak zavile vzdorovali, referendum také obrovsky zpropagovali. Nakonec o něm věděl úplně každý a nám už pak stačilo jen lidem dodat informace, proč tam mají jít a jak mají hlasovat.“ 
 
Vládnoucí koalici se nevydařily ani další obstrukční kroky, o které se pokoušela. Na poslední chvíli například vyhlásili další referendum, ve kterém se lidí ptali, jestli si přejí ve čtvrti pěší zónu, polikliniku nebo tunel. „To asi mělo za úkol způsobit zmatek,“ míní Jan Čižinský. Zatímco ale k původnímu referendu přišlo 45% občanů Prahy 7, z nichž 94% se vyjádřilo pro finanční limit 500 milionů, „konkureční“ referendum získalo dostatečný počet odpovědí jen k jediné otázce. 
 
Společné dílo
„Nestává se denně, aby člověk ušetřil půl miliardy,“ komentuje radost, kterou měl, když byl podezřelý projekt v referendu odmítnut. Chvále vlastní osoby se brání, úspěch referenda prohlašuje za společné dílo mnoha lidí z Prahy 7. „Dali jsme třeba na facebook výzvu, jestli by nám někdo pomohl s výlepem plakátů. Čekal jsem, že přijdou tak čtyři lidi, a ono jich přišlo čtyřicet.“ Nebývalá byla také finanční podpora. „Zřídili jsme transparentní účet a během těch pár měsíců jsme na něm měli desítky tisíc. Veškeré náklady na referendum vlastně zaplatili občané,“ pochvaluje si. A zájmem svých spoluobčanů o dění ve čtvrti je nadšený dodnes. „Lidí se na nás obracejí a hlásí nám, co nekalého se děje u nich v domě, nebo o čem slyšeli, což je skvělé, protože to bývá právě lhostejnost, která je živnou půdou pro korupci.“  
 
I díky informátorům se už Janu Čižinskému a jeho spolupracovníkům podařilo rozkrýt další pochybné kauzy – médii prolétly například informace o tom, jak si bývalí i současní zastupitelé či jejich rodinní příslušníci během podivných privatizací výhodně přicházeli k bytům. „Nyní se chceme podívat na neprůhledné hospodaření s nebytovými prostory a podezřelé IT zakázky,“ vypočítává. Až si bude moci odškrtnout všechny kauzy, ve kterých městská část prokazatelně přichází o peníze, rád by také zapracoval na tom, aby byl úřad vstřícnější k lidem. „Aby se už nedělo to, co například v prosinci loňského roku, kdy se témata, kvůli kterým na zastupitelstvo přišlo několik občanů, dostala na program schůze ve čtvrt na pět ráno.“  
 
Má to smysl
Politiku má Jan v rodině. Deset let také šéfoval skautům v Břevnovském klášteře. To byla podle něj velmi dobrá průprava. „Člověk taky musel dodržovat spoustu termínů, žádat o granty, vyúčtovávat… Stejně jako stávající aktivity na Praze 7 jsem to dělal zadarmo, ale stejně jako tehdy, mi to ani teď nevadí. Baví mě to, protože to má smysl – výsledky jsou hned vidět, není to taková ta rozložená zodpovědnost jako na úrovni celé Prahy nebo Česka.“ 
 
Lze doufat, že výsledky uvidí Jan Čižinský i na konci dalšího nejistého boje, do nějž se aktuálně pustil – proti stavbě obchodního centra Galerie Stromovka. Předimenzovaná stavba podle něj i jeho kolegů přivede do čtvrti auta, zkomplikuje situaci menším obchodníkům a navýší hlukové i emisní limity v okolí. 
 
Prostor za Parkhotelem se dávno proměnil v čilé staveniště, bagry vyrývají zeminu, zbíječky rozbíjejí kusy kamene. Věřit tomu, že se tohle ještě dá zastavit, to chce velkou dávku optimismu. A přesně toho má Jan Čižinský na rozdávání. „To, co se staví, jsou podzemní garáže. Na nadzemní část zatím nemá developer stavební povolení,“ říká. A tak už zase chodí po Praze 7 a vylepuje letáky s informacemi. A spolu s právníky přemýšlí, jak nepotřebnou stavbu zrušit. „Úspěch referenda mě utvrdil v tom, že i zdánlivě ztracené věci se dají ještě zvrátit, když člověk zkusí něco udělat,“ přesvědčuje s úsměvem. 

Autor: Lucie Fialová

Foto: David Neff

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více