Silvie Dymáková:
Co dělá zítra tvoje babička?

Ne šmejdům

Je to dost otřesný způsob, jak z lidí dříve narozených tahat peníze, které zhusta ani nemají. Psychický i fyzický nátlak, propracovaná psychologická hra, jednání na hraně a dost možná i za hranicí zákona. Pod souhrnným přízviskem „předváděcí akce“ se skrývá činnost, o níž Silvie Dymáková natočila dokumentární film Šmejdi. „Kdybych nic neudělala, cítila bych se spoluzodpovědná,“ říká režisérka, která odmítla přihlížet okrádání slabších.

vydáno 11. 5. 2013

Jste vdova na penzi. Vnoučata kdesi za sedmero horami, pokud si vzpomenou, zavolají o svátcích, jinak váš svět tvoří pošťačka a prodavačka v samoobsluze. Sama, bez přátel i budoucnosti. Pak jednoho dne najdete ve schránce barevný leták lákající na Labužnické hody a slibující spoustu dárků a povyražení. Konečně se něco děje! Zvednete telefon a objednáte se. Za pár dní vás na určeném místě vyzvedne autobus. Jedete na výlet! Autobus je plný lidí ve vašem věku a situaci. Jste mezi svými. Jedete dlouho, ale to nevadí, čekají vás hody, tak vám aspoň vytráví. Nakonec zastavíte v neznámé vesnici před starou hospodou. Do autobusu vběhnou mladí, krásní a usměvaví hoši a začnou vám rozdávat dotazníky, do nichž vyplníte své osobní údaje. Samozřejmě kvůli pozdějšímu losování o ceny. Pak, ještě než začne hlavní program a pouze v rychlosti, aby nezdržovali, pozvou vás ti mladí chlapci v růžových košilích a kravatách do sálu hostince na krátkou předváděcí akci. Firma přece výlet platí, tak by se slušelo si aspoň prohlédnout její výrobky.

V sále hraje Helenka Vondráčková nebo Kája Gott, na pódiu jsou naskládány plotny či hrnce přikryté sametem a efektně nasvícené. Kluci, co běhají po sále, jsou hrozně fajn. S každým si podají ruku, popovídají si, dělají otevřená gesta. Po dlouhé době se o vás někdo zajímá, stará se. Kolik máte vnoučat, žijete sám, kolik je vám let? Dlouho jste si tak pěkně nepopovídala. Nakonec vás ujistí, že tahle akce není prodejní, je jen prezentační, máte tedy smůlu, i kdybyste chtěla, dnes si nic nekoupíte. Je to vlastně obrovská smůla, protože zboží přikryté hadrem by vám mohlo zachránit zdraví. Léčivé deky, hrnce na komínkové vaření, indukční plotny. Nic lepšího sehnat nelze. Cože? Vy jste o těch skvělých výrobcích neslyšeli? Tak jen ve stručnosti. Teď už to tedy víte, víte, že vám správný typ hrnce může takřka zachránit život. Mám pravdu? Celý sál volá: Ano! A zase a znovu. A pak se stane zázrak. Několik šťastných vylosovaných jedinců získá finanční dotaci na zdraví a s ní jedinečnou možnost si přece jen tohle výjimečné zboží koupit. Samozřejmě se slevou. Jste mezi šťastnými vylosovanými. Máte radost? Možná ne, ale to už je teď jedno, přistupte ke stolku a podepište smlouvu. Cože? Vy si ji chcete nejdřív přečíst, vám se něco nelíbí? Ale vždyť jste ještě před chvílí s celým sálem nadšeně volala ano! To jste hloupá, paní! Jste snad nesvéprávná? Vy se jí, pane, nezastávejte, nebo budete bez oběda. Ano, záchod je opravdu zamčený, ale jen co dokončíme prodej, hned ho otevřeme, tu chvilku to přece vydržíte. Takže jednu deku za patnáct tisíc a dál? Že nemůžete splácet dvanáct set měsíčně? Tak si snad půjčíte od vnoučat, ne? Podepište, nebo zpátky šlapete po svých.

Po šesti hodinách neprodejní prezentace opouštíte sál jako šťastná majitelka hrnců na komínkové vaření. Snad ani nevadí, že na hody už nezbývá čas. Aspoň se konečně můžete vyčurat.

 

 




  • Silvie Dymáková (1982)
  • Od 17 let spolupracuje s českými televizemi. Prošla profesemi redaktora, střihače a režiséra.
  • Natočila stovky reportáží, podílela se na publicistickém pořadu Soukromá dramata, kde se zaměřovala hlavně na sociální problematiku
  • Od roku 2008 vede malou produkční společnost DSi studio, s.r.o., která se zabývá výrobou zpravodajství, publicistiky a dokumentu
  • Režisérka dokumentárních filmů Tour de Labe handicap a Šmejdi

Džinova lampa

Jedna z modelových situací, které Silvie Dymáková zažívala opakovaně. V převlečení za ženu s nízkým příjmem a ještě nižšími vyjadřovacími schopnostmi navštěvovala od srpna 2011 předváděcí akce a točila je na skrytou kameru. Díky své babičce, která se podobných „výletů“ ráda účastnila a občas si z nich přivezla třeba úžasnou biolampu, se její pohled na tuto podnikatelskou aktivitu rychle změnil. „Předváděčky jsem zaregistrovala třeba před deseti lety, ale nikdy jsem se o ně do hloubky nezajímala. Důchodci a drahé hrnce, to k sobě tak nějak patřilo, aniž bych zkoumala příčiny a zákulisí. Když jsem pak viděla, o co jde, úplně mě to rozsekalo.“

Šmejdi vznikli doslova jako „one woman show“, na koleně, v režisérčině volném čase a výhradně za její peníze. Po pár týdnech v českých kinech je z filmu fenomén, který pomohl otevřít téma senioři v celé šíři.

„V životě by mě nenapadlo, že to bude mít takový ohlas,“ kroutí hlavou Silvie. „Všichni mi říkali, že to nikoho nebude zajímat, ale já si řekla: ‚Ne, takhle to nejde, já to tak nemůžu nechat, když to nezveřejním, budu stejná jako ti prodejci. Spolupachatel.‘“

A tak jezdila po zapadlých sálech, tvářila se, že neumí do pěti počítat, v nouzi nejvyšší prostě utekla a naskočila do prvního autobusu, který jel kolem. A celou dobu sledovala geniální psychologickou manipulaci, jejímž účelem je vytáhnout ze slabších, zmanipulovaných a obrany neschopných lidí peníze. 

„Nejhorší bylo hrát tu hru, neprozradit se. Když u mě na první akci, které jsem se zúčastnila, hledala pomoc stará paní, které vyhrožovali, že když nenakoupí, nenastoupí do autobusu, cítila jsem se hrozně. Nemohla jsem nic udělat, prozradila bych se a filmem můžu pomoct mnohem většímu počtu lidí.“

Morální kocovina, kterou Silvie zažívala, prodejce zřejmě netrápí. „Přitom jsou to naprostí slaboši, jen se tváří jako samci, mají to dobře nacvičené, ale jediní, na koho si troufnou, jsou bezbranní důchodci. Umějí mluvit, mlžit a lhát, zesměšňovat, a když je potřeba, i vyhrožovat. Někde jsem četla, že vyspělost národa se pozná podle toho, jak se chová k nejslabším, k dětem, postiženým a seniorům, takže když jsme dopustili tohle, můžeme si klást otázku, jak na tom jsme. Na druhou stranu, když vidím, co se děje kolem filmu Šmejdi a jak malá občanská aktivita vyrostla do obřích rozměrů a kolik lidí se snaží pomoct, naplňuje mě to optimismem. Snad to s náma zase tak špatné není.“

Silvie má pravdu. Film, kterého se ujala distribuční společnost Aerofilms spolu s Českou televizí a producentkou Hankou Třeštíkovou, byl nasazen do kin. Diváci nad 65 let mají vstup zdarma a tvoří více než čtyřicet procent návštěvníků kin. Projekce filmu organizují obecní úřady a další organizace. V Chrudimi už vyzývají místní aktivisté důchodce, aby místo na předváděčky jeli s nimi na výlet za krásami baroka. Pardubická starostka zakázala pronájem obecních sálů pro předváděcí akce. Vznikla Petice proti šmejdům, která vyzývá politiky k přijetí nutných zákonných změn. Petiční archy, a to je nejspíš historický unikát, budou nově k dispozici i na pobočkách České pošty. Věci se daly do pohybu. 

„Nejde jenom o hrnce, najednou se začíná řešit mezigenerační solidarita, je to fantastická celospolečenská sonda. Otevírá se téma senioři jako celek. A nejšťastnější jsem, když za mnou přijde dvacetiletá holka a děkuje mi, protože od chvíle, kdy viděla Šmejdy, pravidelně volá své babičce.“

Ohlas je skutečně mimořádný, ale nakonec stejně bude záležet na seniorech samých. „Já vždycky důchodcům na besedách říkám: ‚Naučte se používat jedno kouzelné slovíčko, které má obrovskou moc. To slovíčko zní: Ne. Stačí ho říct ve správnou chvíli a trvat na něm,‘“ říká mladá žena, která spustila lavinu a dodává vzkaz samotným prodejcům: „Uvědomte si, že taky budete staří. Jste krátkozrací, pokud si nejste schopni uvědomit, čeho všeho se dopouštíte. Doufám, že pokud uvidíte film, v některém z vás se pohne svědomí a přestane to dělat.“

 

Autor: Jan Hanzlík

Foto: Ondřej Tylčer

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více