Petra Hlavatá:
Má nevěsto, voníš nardem

Ne otupělým nosům

Petra Hlavatá vystudovala farmacii a získala zaměstnání u farmaceutické firmy se služebním autem a vysokým platem. Vyzkoušela si i práci paní magistry v bílém plášti, ke které s úctou vzhlíží mnoho pacientů. Petru však neuspokojovalo nové a moderní pojetí lékárenského řemesla. Řekla „ne“ a opustila jistotu. Tak vznikla pražská alchymická parfumerie Rafaella. Místo, kde každý může otevřít svůj nos a najít vůně, které jej budou v životě provázet.

vydáno 12. 2. 2013

Lékárenské řemeslo se Petra naučila už na střední, farmaceutická fakulta v Bratislavě už jí přišla příliš teoretická a elitářská. „Pořád nám tam hustili do hlavy, že jako lékárníci jsme něco víc. Ale zase jsem potkala prima lidi, absolvovala i ten divoký studentský život, trošku nahlídla do světa umělců, potkala svého muže a nakonec i šťastně odpromovala.“

Přestože měla okamžitě nabídky od farmaceutických firem, rozhodli se s mužem cestovat. Stopem do Rumunska, Turecka, Íránu, Pákistánu, Indie. „V Turecku na mne dýchl Orient, ty trhy, koření, vůně a čaje, a já byla hned zamilovaná. V Íránu mě fascinovali vznešení a krásní lidé, stará perská kultura, architektura, jídlo – a zase vůně. V Pákistánu jsem poprvé na vlastní oči viděla, co je to chudoba, ale také krásné hory. Indie, ta člověku zamíchá hodnotami a on na spoustu věcí změní názor….“ Po dobrodružné cestě zpět zimním Kurdistánem byla Petra zase doma – a co teď? 




Petra Hlavatá 

  • Vystudovala střední zdravotní školu, obor farmaceutický laborant a farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě.
  • Pracovala jako magistra v lékárně i jako prodejce farmak.
  • V současnosti provozuje alchymickou parfumerii Rafaella ve Vlašské ulici v Praze.

Lékárnice, dealerka – a opět studentka
Dva roky se snaží pracovat v lékárně, ale tvořivé práce je v ní čím dál míň. Většinou projíždí krabičky s čárovými kódy pokladnou. Zkouší pracovat v lékárně s homeopatickými léky, ale ani tudy pro ni cesta nevede. „Lékárenské řemeslo mi přestalo vonět.“ Zkouší práci u farmaceutických firem. „Byla to zlatá éra, zahraniční firmy učily nás z Východu všechno o byznysu.

 
„Nejdřív jsem absolvovala všechna prodejní a marketingová školení, pak jsem začala prodávat špičkovou antikoncepci a antidepresiva. Kamarádila jsem s lékaři z celého Slovenska, jezdila rychlým autem, měla i dost peněz, ale uvnitř jsem věděla, že tohle pro mě není. Vlastně mě to frustrovalo.“ Odchází z místa dealerky a stěhuje se s manželem k Praze – konkrétně do Řevnic. Poprvé bydlí v domku se zahradou – a začíná dělat věci, které ji baví. Studuje na Univerzitě Nového věku, školí se v práci s barevným léčivým systémem Aura Soma (jedná se o terapii, jejíž metodou je působení drahých kamenů, minerálů, energií rostlin a barevné terapie), objevuje aromakosmetiku Nobilis Tilia, která jí připomíná staré dobré čisté lékárenské základy – a voní. Otěhotní a narodí se jí syn.
 
„Najednou jsem věděla, že už nikdy nebudu chodit na osm hodin do práce, protože se to nedá skloubit.“ Pracuje dva dny v týdnu v rehabilitačním studiu, učí se techniky prospěšné tělu, s majitelkou-fyzioterapeutkou vedou Barevnou školu, kde pracují s vůněmi a pečují o tělo. „Najednou jsem jasně věděla, že tělo je nejmoudřejší, všechno si pamatuje a je třeba jej poslouchat a dobře s ním zacházet. A čich je náš nejstarší a nejvíce zanedbaný smysl, je spojen s emocemi. Pokud ho probouzíme a rozvíjíme, je naším spolehlivým průvodcem, protože je naprosto individuální.“ Nabídka Aura Somy a esenciálních olejů přestává Petře stačit a tvoří své vlastní vonné kombinace, první linii vůní Rafaella. Vůně starých příběhů a mýtů, vůně lidské paměti. Čte díla starých mistrů alchymie, herbáře, staré lékárnické knihy, aromaliteraturu.
 
„Byla to radost číst, věděla jsem, že stará moudrost přírody není zapomenuta, jen potichu spí v ústraní. A naučila jsem se věřit svému nosu.“ Po druhém těhotenství se jí narodí dcera Gaja, na její počest vytváří stejnojmennou vonnou linii. Začíná spolupracovat s dalšími ženami, maminkami, čas dělí mezi rodinu a vlastní tvorbu. Pomalu hledá prostor, kde by jí bylo dobře.
 
Místa alchymické Prahy
Našla ho na Starém Městě vedle Týnského chrámu. „Ten prostor byl tak inspirativní, že jsem v něm dokončila celý alchymický vonný systém Rafaella. Šestnáct vonných linií, šestnáct vonných příběhů. Dala jsem do nich vše, co jsem se za ta léta naučila.“ Po dvou letech se přesouvá na druhý břeh Vltavy, na magická místa Malé Strany spojená se jmény Edwarda Kellyho či Johna Dee. Na Jánském vršku otevírá parfumerii Rafaella, pražskou alchymickou parfumerii. „Obchod jsem nikdy neměla, je to větší závazek, větší strach i zodpovědnost, ale taky větší dobrodružství a zábava. A já jsem starý dobrodruh.“ 
 
V inspirativních prostorách se Petra pouští do míchání a prodeje vlastních vůní, které považuje za kvalitní a léčivé. Dováží parfémy z celého světa, oleje, kadidla a kuřidla z Orientu. Kritériem je pro ni kvalita řemesla, originalita a autentičnost. „Neustále hledám po celém světě ty, kteří s láskou dělají své řemeslo a vyrábějí vůně nebo kosmetiku, vkládají do něj svůj um a milují svou práci. Dneska vím, že staré dobré lékárenské řemeslo nevymřelo, jen se přesunulo jinam, stejně jako parfumérské či alchymické umění. Jsou věci, o kterých se nehovoří, zůstávají ve skrytu, a až přijde jejich čas, plnou silou zazáří. Věřím, že všichni, kdo mají probuzené, zdravé a moudré nosy, to ucítí. Já se na to moc těším.“
 
Otevřela Školu čichu pro zájemce o rozvoj vlastních smyslů a vonných dovedností, pořádá semináře a výstavy. Věnuje se tvorbě osobních parfémů, krok za krokem hledá s klienty jejich pravou vůni a skládá jedinečné kompozice. Spojení rolí tvůrkyně i obchodnice není jednoduché, bez pomoci manžela by provoz parfumerie nebyl možný, a i tak jde o značně náročné a riskantní podnikání. Přesto se stále znovu vrhá do svého vonného dobrodružství.
 
„Cítím, že moje cesta je krásná a důležitá. Vůně jsou svět samy o sobě a taky vím, že nás znovu spojují, přinášejí radost a léčí. Věřím, že se s nimi vracejí staré dobré zlaté časy, časy, kdy každý král měl svého parfuméra či alchymistu a vůně používal zcela vědomě. Šel-li do boje jednu, třeba divoká pižma, a šel-li na lože jinou, třeba moudrý nard. Vždyť i sám král Šalamoun, a to byl jeden z nejmoudřejších, ve své písni zpívá: Má nevěsto, voníš nardem. A to nemluvím o královnách, jejich komnatách a tajných elixírech a vůních. Historie vůní je historií lidstva a já jsem průzkumník a poutník. Říkám ‚ne‘ otupělým smyslům, otupělým nosům, které nepoznají, co jim je libé a nelibé, necítí již nic, protože jejich čich spí. Je to čich lidí, kteří jsou otupělí životem, přesycení konzumem, věřící více tomu, co jim kdo řekne nebo co vidí v reklamě, než co sami cítí.  Dobrá zpráva je, že i když čich spí, není ztracen, vždy se dá obnovit a probudit. Člověk může znovu začít cítit vůně, sebe, svět. To jsou pak jiné zážitky, jít za svým nosem, důvěřovat mu a putovat za svou vůní. Mám velikou radost, že otupělý nos moderního člověka zase ožívá. A já jsem spokojená ve svém vonném království, mohu tvořit, spojovat světy, pátrat v minulosti, bavit se v přítomnosti a těšit se na vůně zítřka.“

Autor: Terezie Dubinová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více