Jiří Grygar:
Státu jsem už ušetřil dva miliony

Ne pohrdání vědci

Uznávaný vědec, odborník na astronomii a především člověk, který někdy nezáživnou a suchou vědu zpopularizoval mezi lidmi jako nikdo jiný. Ti starší si ho pamatují z rozhlasového pořadu Meteor nebo z televizního pásma Okna vesmíru dokořán. Ti mladší ho pak zaznamenali jako předsedu spolku Sisyfos, kritizujícího pomýlené myšlenky, které se za vědu jen vydávají. Vědecká špička, která v roce 2009 udělala něco, co z jeho obrazu naprosto vybočuje. Odmítl převzít ocenění Česká hlava za mimořádné vědecké výsledky a popularizaci vědy a s ní spojenou odměnu půl milionu korun.

vydáno 2. 2. 2013

„Ta cena nese jméno Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, která od července letošního roku soustavně poškozuje zájmy a dobré jméno Akademie věd České republiky, ve které pracuji. To je cena, kterou prostě nemohu přijmout.“ (J. Grygar v roce 2009)

„Převzít cenu a myslet si například, že ocenění mi pomůže upozornit na problém s financováním české vědy, by bylo zcela bezcenné. Ten experiment jsem prostě udělal a ohlas byl naprosto neuvěřitelný,“ tvrdí vědec, který v roce 2009 vzbudil svým krokem opravdový rozruch. Titul Česká hlava totiž za několik let své existence získal značnou popularitu a pravidelně dokázal obrátit zájem veřejnosti i médií k některým oblastem vědy, které jinak zůstávaly bez povšimnutí. 
 
A právě Grygar, který je nejznámějším propagátorem vědy v Česku, náhle tuto cenu veřejně odmítl. Astrofyzik ale svůj krok popisuje spíše jako vyústění dlouhodobého sporu o způsob financování vědy v Česku.

Jiří Grygar, CSc.  (*17. března 1936, Dziewietlice, Polsko)

astrofyzik fyzikálního ústavu Akademie věd ČR
  • 1954–1957 – studium fyziky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně
  • 1957–1959 – studium astronomie na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze
  • 1959–1962 – interní vědecká aspirantura v astrofyzice, Astronomický ústav ČSAV, Ondřejov
  • 1959 promovaný fyzik, 1963 kandidát fyz.-mat. věd, 1967 RNDr.
  • pracuje v Centru částicové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR
  • čestný předseda České astronomické společnosti

Po revoluci Grygar věřil, že věda přestane být věčným otloukánkem veřejných financí a že si politici uvědomí realitu. Pouze státy, které investují do vědy a základního výzkumu, mají šanci obstát v konkurenci a právě tyto země také patří k těm nejbohatším a nejrozvinutějším.

„Najednou jsme sice měli svobodnou vědu, ale začal také vznikat podivný systém jejího řízení, který pokračuje dodnes. Uznávám, že je právem politiků, aby rozhodovali, jak vědu financovat. Oni jsou zástupci veřejnosti, která vědce platí prostřednictvím daní. Jakousi převodní pákou mezi politiky a vědou se ale začali stávat lidé vybíraní podle naprosto absurdních pravidel,“ myslí si Grygar. A právě tito lidé podle něj reálně o financích rozhodují.
 
Vědce s praxí s řízením škol nebo vědeckých ústavů nahradili úředníci. „Proti dobře pracujícím byrokratům nic nemám, ale ve chvíli, kdy rada, které oficiálně předsedal premiér, jednala většinou bez jeho přítomnosti, získávají takoví lidé obrovskou moc. Co mu předloží, to podepíše,“ tvrdí vědec.
 
Mezi radou vlády a vědeckou veřejností tak narůstalo napětí, které eskalovalo v roce 2009. Z rady totiž postupně mizeli zástupci základního výzkumu a přibývalo lidí z oblasti takzvaných inovací. Šlo především o zástupce ministerstev, o jejichž „vědeckém potenciálu“ má Grygar vážné pochybnosti. „Oni vědu nedělají, je to jen paskvil,“ nešetří tvrdými slovy. 
 
„Byl tu koláč peněz na vědu, který rada už v roce 2008 rozdělila. Náhle ale ministerstvo průmyslu řeklo, že potřebuje další finance na inovace, a sebralo je Akademii věd. Pak chtělo další, a když se situace opakovala potřetí, tak jsem řekl ne.“ Grygarovo „ne“ však nemělo žádný reálný dopad. Vědec proto uspořádal několik veřejných shromáždění, kde proti takovému postupu protestoval.
 
„Pak ale přišel konec října a já jsem se dozvěděl, že mi tato rada, která akademii ukradla peníze, udělila cenu,“ kroutí hlavou. 
 
Reakce na Grygarův krok byly většinou jednoznačné. Vědec dostal několik set e-mailů a přijal desítky telefonátů. Všechny mu vyjadřovaly podporu. „Samozřejmě byly i reakce negativní. Někteří lidé mi napsali, že už roupama nevím, co dělat a jak na sebe upozornit. Pár dalších naznačovalo, že jsem na tom zřejmě tak dobře, že finanční odměnu s cenou spojenou nepotřebuji. Absolutně můj krok nepochopili ostatní členové rady,“ popsal doktor Grygar Galerii NE reakce okolí.
 
Bezpochyby nejzásadnější ovšem byla podpora rodiny. „Přišel jsem domů a povídám manželce: Podívej, co se mi stalo. Od té prožluklé rady jsem dostal cenu a je to půl milionu. Žena řekla, to je šílené, to přece musíš odmítnout. Vzápětí jsem potkal syna. Řekl jsem mu, co se stalo, a jeho slova byla absolutně stejná. To musíš odmítnout. Mé dvě vnučky jsou na mne za tento krok dokonce pyšné. Takže nejenom, že mne všichni podpořili, ale kdyby mne napadlo si cenu převzít, tak mám doma peklo,“ tvrdí vědec. 
 
O správnosti svého rozhodnutí nepochybuje astrofyzik ani dnes. „Víte, já jsem to neudělal jako prázdné gesto. Důvody byly opravdu vážné. Celý můj život je spjat s Akademií věd. Podle mne se právě zde dělá špičková věda a já si nemohu vážit lidí, kteří ji chtějí zlikvidovat.“
 
Doktor nesouhlasí s názorem, že v současné době je třeba upozadit základní výzkum a více investovat do různých zlepšení a takzvaných aplikací. „Takové řeči považuji za hloupost. Vyspělé země reagují na krizi přesně opačně a zaměřují se na základní výzkum,“ argumentuje Grygar a přidává výrok francouzského prezidenta Sarkozyho. „Žárovka nevznikla postupnou inovací svíčky.“ 
 
Samotný projekt Česká hlava však považuje za prospěšný. Líbí se mu hlavně ceny zaměřené na studenty a oceňující například doktorandské nebo magisterské práce.
 
Paradoxní na celé situaci je, že po jeho kroku byla celá rada odvolána a vznikla nová, podle Grygara ale ještě horší. „Ty ceny se udělují dále, ale kategorie, ve které jsem zvítězil, byla zrušena. Od roku 2009 jsem tak už státnímu rozpočtu ušetřil dva miliony korun. Kdo z vás to může říct.“ 
 

Autor: Jiří Šťastný, iDNES.cz

Foto: Radek Cihla

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více