Jan Látal, Michaela Klakurková, Jan Žaloudek:
Družina

Ne komerčním reklamním projektům

Reklama je umění prodat cosi, co nepotřebuji, za cenu, která je přehnaná právě o náklady na reklamu. Jak je to ale s „produkty“, které s sebou nesou obecný prospěch, ale nevytváří zisk,z něhož by si reklamní kampaň zaplatily? Pro ty je tu Družina. Jan Látal, Míša Klakurková a Jan Žaloudek.

vydáno 21. 2. 2013

Jsou spolu osm let. Dohromady nebo každý zvlášť dlouho pracovali pro klasický reklamní průmysl. Spoty a fotky pro telefonního operátora, automobilku, výrobce alkoholu. Každý se musí nějak živit. Dokud nezačne mít pocit, že svým talentem plýtvá na věci bez významu. „Jasně, dělali jsme i svoje autorské věci, ale taky jsme prodávali kreativitu od pánaboha, proto, aby se prodalo víc aut nebo víc telefonních tarifů. Nakonec jsme se zkrátka rozhodli, že řekneme ne komerčním věcem. Už nebudeme podporovat to, čemu nevěříme,“ vzpomínají Honza Látal s Míšou Klakurkovou na události loňského roku, kdy myšlenka Družiny získala konkrétní obrysy. 


Foto 2 ze 2Stáhnout foto v originálním rozlišeníStáhnout foto v originálním rozlišení

">

Michaela Klakurková 

  • studovala mediální komunikaci v Praze a fotku v Opavě.
  • má za sebou řadu autorských výstav.
  • spolupracuje s českými módními návrháři (Chi-Chi, Koko, aj.).

Jan Látal 

  • student Katedry dokumentární tvorby na FAMU.
  • od roku 2001 točí vlastní filmy.
  • je autorem řady ceněných a oceněných dokmentů (Kde domov můj, Paroubkové, Řekni, kde ti Němci jsou, Jeden den v životě aj.)

Jan Žaloudek

  • student VŠUP v Praze
  • multimediální umělec
  • toho času (únor 2013) na stáži ve School of Visual Arts, New York City

„Před tím jsme dělali všechno, ale teď jsme se rozhodli, že se nebudeme bát vybírat. Budeme mít vlastní názor a vytvoříme značku, kterou budeme zaštiťovat věci, které mají smysl, jsou veřejně prospěšné, mají přesah a pomáhají i ostatním.“ Sedíme v jejich „kanceláři“ v Krymské ulici v pražských Vršovicích. Uvozovky jsou na místě, protože o kancelář se jedná až v poslední řadě. Do ulice otevřený prostor mnohem víc připomíná komunitní centrum. A tak je i zamýšlen.

V prázdné místnosti je jen gauč, na němž sedí Honza s Míšou (třetí člen Družiny, Honza Žaloudek, je tohočasu na půlroční stáži v NYC), stěny jsou popsané, pokreslené a polepené nejrůznějšími materiály na téma „ideální stavební řešení proluky v Krymské ulici“. Právě tohle téma teď totiž hýbe místní komunitou, přičemž Družina se úspěšně ujala role prostředníka. V prostorech, které dala k dispozici, se tak každý čtvrtek konalo setkání zainteresovaných. 

„Díky téhle diskusi stoupla šance, že řešení proluky dopadne ve prospěch občanů nebo aspoň v součinnosti s nimi z nějakých pěti na devadesát procent. Domluvili jsme se s developerem, že společně vytvoříme platformu, kam přjdou lidi z ulice, z neziskovek, odborníci, architekti a on. V rámci tří měsíců diskusí se pak vyvinou pravidla pro budoucí stavbu, která má v proluce stát, a která on bude respektovat. Pro něj je to výhodné, protože následně nebude mít problémy s občany a pro lidi odsud je skvělé, že se na tom můžou podílet a tudíž to troche budou brát jako své dílo,“ libují si Honza s Míšou.

Nakrmte ten správný Automat
Spoty pro Sdružení pro integraci a migraci, Automat a jejich Zažít město jinak nebo iniciativu Opravte Kyselku (věděli jste třeba, že pokud ji vlastník opraví, Agáta Hanychová se nahá na Staroměstském náměstí poleje minerálkou? No, to je vlastně nuda), to je část práce, kterou má Družina a její členové za sebou. Přitom stačilo málo a energie vyvanula do neznáma.

Družina fungovala pár týdnů, když její prostory navštívili představitelé jiné fungující komunity ve Vršovicích a odnesli si vše, co se jim líbilo či nebylo přišroubované. „Dávali jsme to tu dohromady, zabydlovali, vymýšleli, jak to tu zabezpečíme, a pak jednoho dne přišla Míša do práce a našla to tu vybílený,“ vzpomíná Honza Látal. Zmizelo vybavení za skoro osm set tisíc, především vekerá technika, kterou Družina ke své práce nezbytně potřebuje. Zloděje se sice podařilo vypátrat a předat spravedlnosti, ta je ale obratem pro nedostatek důkazů propustila. Konec to však nebyl. Pomohli kamarádi a fanoušci a na účtu Družiny začaly naskakovat peníze. 

„To byl nový impuls. O hodně jsme přišli, ale ještě víc jsme získali, protože se kolem nás semknuli kamarádi a dávali nám najevo, že chtějí, abychom pokračovali. Dneska to beru tak, že jsme se očistili od materiálu, začali jsme s čistým stolem.“ Ostatně stůl se rychle začal plnit a pracovat se dá i s vypůjčenou technikou. „Víc se stmelit a víc makat,“ shrnuje Honza divokou zkušenost z minulých měsíců. Ať ty následující přinesou cokoliv, zdá se, že o Družinu už se bát nemusíme.

Článek vyšel také v časopise Strategie.

Autor: Jan Hanzlík

Foto: Ondřej Tylčer

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více