Josef Bryks:
Touha žít mezi spravedlivými lidmi, kteří si váží hrdinství

Ne věznění, ne zapomnění

Při hledání osob, jejichž Ne stojí za zaznamenání a může být vzorem pro postoje lidí i v současné době, nacházíme často velmi silné a osudové příběhy. Patří k nim i osud válečného letce, nositele Řádu britského impéria Josefa Brykse, kterému se podařilo vyhrát svou válku s fašisty, aby jako nepřítel dělnického lidu zemřel v uranovém dole komunistického lágru.

vydáno 8. 11. 2012

„Víte, co mě na osudu Josefa Brykse fascinuje nejvíce? Zemřel ve 41 letech v uranovém lágru. Ze svého krátkého života ale plných 13 let strávil ve vězeních a zajateckých táborech,“ říká asi největší znalec nejen Bryksova osudu, ale i dalších československých letců v Anglii, historik Jiří Rajlich.  

Josef Bryks se narodil roku 1916 v obci Lašťany u Šternberka jako sedmé z osmi dětí hanáckého rolníka. V roce 1935 maturoval na obchodní akademii v Olomouci, byl odveden a narukoval do přijímače u Dragounského pluku v Košicích. 
Zde se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Nastoupil na Vojenskou akademii a dostal se k letectvu u Leteckého pluku E. Beneše v Olomouci. 
 
V dubnu 1939 se oženil s Marií Černou a narodila se jim holčička. Ta ale už dva dny po porodu zemřela. Jak uvidíme, jeho manželka, se kterou se později rozvedl, sehrála v jeho životě smutnou roli.

Josef Bryks (* 18. března 1916, Lašťany, dnes obec Bělkovice-Lašťany + 12. srpna 1957, Ostrov nad Ohří)

Československý voják, major (brigádní generál in memoriam)

  • Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva.
  • V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti.
  • 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci a dlouho vězněn.
  • V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky.
  • 18. července 1945 se oženil s Angličankou Gertrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval.
  • 6. října 1945 se vrátil domů i se svou novou manželkou. Kvůli zranění se už nemohl vrátit do kokpitu letadla, a tak se stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci.
  • 2. května 1948 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice a byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 a později dalším 20 letům těžkého žaláře.
  • Zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.
  • Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován.
  • Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria a byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy.
  • Britové o něm natočili film Srdce v zajetí, Česká televize dokument.

Československá armáda byla po okupaci rozpuštěna a Bryks začal pracovat jako řeznický pomocník. V prosinci 1939 musel nastoupit do služeb protektorátního ministerstva vnitra. Již po třech týdnech však ze státní služby na vlastní žádost odešel a v lednu 1940 se vydal na dlouhou a dobrodružnou cestu do zahraničního odboje. 

Přes Slovensko se nejprve dostal do Maďarska, kde však byl zatčen pro nedovolené překročení hranic a vězněn v Budapešti. Maďaři ho eskortovali zpátky na Slovensko. Ale podařilo se mu uprchnout a opět přes Maďarsko se dostal do Jugoslávie, kde se přihlásil na francouzském konzulátu. Odtud v roce 1940 odplul do Velké Británie, kde byl přijat do RAF, a protože uměl výborně anglicky, byl zařazen k britské bojové jednotce.
 
Ačkoli se může zdát, že jeho dosavadní osud byl i na tehdejší dobu dobrodružný až dost, téměř neuvěřitelný román se vlastně začíná teprve psát. Krátce po zapojení do bojů byl při jedné misi v červnu 1941 nad okupovanou Francií sestřelen a upadl do německého zajetí. 
 
„Byl jsem zbit a zkopán, a když přišel německý důstojník, rozkázal mi vyhledat uniformu, která byla ukryta ve slámě. Do St. Omer (zajatecký tábor) jsem přijel autem kolem 02.00 h ráno 18. června 1941. Zde jsem uviděl J. Smitha, který Němcům tvrdil, že jsem anglický pilot, kterého zná. Smith mi pomohl vyplnit papíry, ale nemohl pochopit můj důvod k tomu, proč jsem se zapsal jako Josef Ricks, narozený 17. 4. 1918 v Cirencerster, Glos. Tuto změnu odůvodňuji tímto: Zprávy, které jsem měl ještě v Anglii, nasvědčovaly, že Češi v zajetí nemají stejné podmínky zajatců jako Angličané. Chtěl jsem utéci z tábora, a ježto moje rodina žila v Protektorátu, nechtěl jsem jí způsobit pravděpodobné zatčení Němci,“ uvedl po návratu do Anglie v protokolu popisujícím jeho zážitky. 
 
Stále na útěku
A jeho slova o plánu na útěk se brzy stávají realitou. Už v dubnu 1942 zorganizoval velký útěk podzemním tunelem ze zajateckého tábora. Třicet stop dlouhou štolu kopali zajatci sekáčkem na maso bez rukojeti. Bryks se chtěl dostat do Švýcarska, což však byl ve válečném Německu téměř nesplnitelný úkol. Nejdříve cestoval vlakem, to ovšem bylo pro uprchlého zajatce krajně nebezpečné. Na jednom nádraží proto ukradl kolo a na něm jel dál. Němci mu byli neustále v patách.
 
Při noční jízdě našel na silnici ležet staré faktury, které vypadly z vozu. Uložil je do kapsy a pokračoval v cestě. Když objížděl Frankfurt nad Mohanem, zastavila ho německá hlídka. Bryks jim vyrazil drze vstříc a nařídil mužům s puškami, aby okamžitě přivolali velitele. Veze prý důležité dokumenty, které musí podepsat, a přitom mával Němcům před nosem nalezenými papíry. Když vystrašená stráž odešla pro velitele, sedl na kolo a ujel.
 
Ale další hlídka už po něm rovnou střílela a zranila ho. Bryks se skrýval v lese, kde ho s úplavicí a zcela vyčerpaného našla hlídka Hitlerjugend a předala ho gestapu. Dostal se do zajateckého tábora Oflag, odkud však opět za neuvěřitelných okolností utekl. Na samotce objevil v denním přídělu chleba ukryté žiletky. Ty byly zřejmě určeny jinému vězni, který zde pobýval před ním. 
 
Bryks si žiletkami vyřezal díru v dřevěné podlaze a podhrabal se na svobodu. Byl ale bez jídla, bos a měl na sobě pouze pyžamo. „Během tohoto útěku jsem byl dvakrát téměř chycen. Poprvé mě málem chytila policie se psy na letišti 10 km jižně od Frankfurtu nad Mohanem, když jsem se snažil dostat do kabiny nočního stíhacího letounu Messerschmitt Me 109. Ale ukryl jsem se v lesích. Podruhé mě málem chytila civilní policie při krádeži ovoce. Vždy se mi podařilo uprchnout nehledě na palbu,“ popsal své peripetie Bryks. V září 1942 ho přece jen dopadli. Ale ne nadlouho.
 
Dostal se do zajateckého tábora v Polsku, kde se vydával za Poláka. A nebyl by to Bryks, kdyby opět nezačal plánovat útěk. V březnu 1943 se s dalším zajatým důstojníkem ukryl v kádi s močůvkou, která se vyvážela z tábora. Před jejím naplněním se schovali uvnitř s maskami na obličeji, aby se neotrávili výpary, a nechali se vyvézt za střeženou bránu. Tento útěk považuje i Jiří Rajlich za Bryksův „nejdokonalejší“. 
 
I v okupovaném Polsku se český pilot skrýval několik měsíců. Dostal se do styku s polským odbojem vedeným slavným generálem Komorowským. „Ve Varšavě jsem byl činným u ilegální skupiny polských nacionalistů a zúčastnil jsem se bojů v židovském ghettě,“ uvedl později v hlášení. Podzemní hnutí dokonce připravovalo jeho tajný letecký návrat do Anglie. Ten se však nepovedl kvůli zradě polského důstojníka a v červnu 1943 Bryks opět padl do rukou Němců.
 
„V noci jsme byli vyslýcháni civilními agenty a bylo nám vyhrožováno zastřelením. 5. června 1943 jsem byl v cele strašlivě zbit a kopán do břicha SS-Scharführerem Grünnem až do bezvědomí,“ vzpomínal Bryks. Během výslechu byl bodnut dýkou do pravé slabiny, po bití měl vnitřní zranění a proražený levý ušní bubínek. Den před chystanou popravou byl však trest zrušen, protože německé úřady potvrdily, že je válečným zajatcem, který uprchl z tábora, kam se také vrátil. 
 
Jako vyhlášený útěkář ale začal ihned pracovat na dalším plánu, jak zmizet. Byl internován v táboře Stalag Luft III, kde se zapojil do největšího útěku zajatců v historii války. Téměř osmdesát spojeneckých vojáků tehdy uprchlo 300 metrů dlouhým tunelem. Bryksovi samotnému se však utéci nepodařilo.
 
Paradox: prozradilo ho povýšení
Všechna neskutečná dobrodružství a útěky absolvoval Bryks pod cizími jmény a identitou. Fašistická úřednická mašinerie ale pracovala neúprosně a u Brykse jí bohužel pomohla i chyba v Londýně. V roce 1944 totiž anglické úřady odeslaly do zajateckého tábora seznam povýšených vojáků. Šlo o běžnou praxi, protože důstojnické hodnosti zaručovaly válečným zajatcům o něco lidštější zacházení a podmínky. Ale v tomto případě se stala chyba. U hlášení bylo uvedeno, že Bryks je Čech – tedy nikoli válečný zajatec, ale příslušník Protektorátu a „pouhý“ vlastizrádce bez nároku na ochranu mezinárodních smluv – a proto byl 30. srpna 1944 převezen na gestapo do pražského Petschkova paláce. 
 
Podle některých svědectví zde do jeho osudu vstoupila jeho česká exmanželka, která se mezitím stala konfidentkou gestapa. Ta ho údajně v Praze osobně identifikovala jako Čecha, a tedy zrádce. Když se po válce vrátil Bryks domů, jeho žena už byla po smrti – na konci války spáchala sebevraždu. On však našel její jméno na pomníku mrtvých v boji s nacisty. Bryks údajně vytáhl pistoli a její jméno z pomníku doslova vystřílel. „Nevím, do jaké míry je tahle verze pravdivá. Žádnou zmínku o osobní účasti jeho první ženy jsem v dokumentech nenašel. Pravda ale je, že se zapletla do zrady odbojářů a určitě si řadu tajemství odnesla do hrobu,“ poznamenal Rajlich.
 
Bryks byl každopádně odsouzen k trestu smrti a převezen do Německa. Ale zde do jeho příběhu vstoupila vysoká politika. „Válčící státy spolu během války komunikovaly pouze prostřednictvím takzvaných ochranných mocností, konkrétně Švýcarska. To se dozvědělo o plánu popravit zajaté Čechoslováky. Británie potom přes tuto mocnost dala na vědomí, že kdokoli se zaplete do případné popravy, bude po válce souzen za válečné zločiny. Němci proto popravu odložili na vítězný konec války, který se ale nekonal,“ vysvětlil historik.
 
Bryks se tak dostal do vězení pro prominentní a zvlášť nebezpečné vězně Colditz, kde byli uvězněni například de Gaullovi důstojníci nebo polský generál Komorowski. A zde ho v roce 1945 osvobodili vojáci americké armády.
 
Nacistický žalář přežil, komunistický ne
Po válce se pilot ověnčený řadou vyznamenání včetně toho nejvyššího, Řádu britského impéria, i se svou novou manželkou Trudie vrátil do vlasti. Zde se však začala nad osudem válečného hrdiny stahovat mračna. Komunisté uchvátili moc v zemi a právě bývalí letci z Anglie patřili v jejich očích k těm nejnebezpečnějším nepřátelům – byli odvážní, vážili si svobody a mohli posloužit za příklad ostatním. Po čistkách v armádě byl Bryks postupně odsouván na stále méně významné pozice.
 
V roce 1948 musel z armády odejít s tímto negativním záznamem ve vojenských dokumentech: „Politické vzdělání: neuspokojivé, není vhodný pro politické vzdělávání svých podřízených kvůli negativnímu postoji ke všem úspěchům lidově demokratického zřízení. V důsledku jeho neschopnosti ocenit ideologii lidově demokratické armády – nevhodný.“
 
Bryks už tušil, že v Československu ho nečeká nic dobrého, a rozhodl se ke svému poslednímu útěku. Těsně před jeho uskutečněním ho však zatkla Státní bezpečnost. „Bude brzy doma, mnohem dříve než si myslíte,“ řekl při nočním zatýkání jeden z estébáků Bryksově anglické manželce Trudie. Domů se však už její manžel nikdy nevrátil. 
 
V roce 1949 byl Bryks degradován a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za zradu a další vojenské zločiny k deseti letům vězení. Až symbolicky působí část výslechu, kde se ho vyšetřovatel ptá, co ho vedlo k plánu utéci ze země. „Touha žít mezi spravedlivými lidmi, kteří si váží hrdinství a obětí, jež jsem přinesl naší vlasti, a zvláště možnost žít šťastně se svojí rodinou,“ odpověděl tehdy válečný pilot. 
 
Už v květnu 1950 byl Bryks znovu odsouzen, tentokrát na dvacet let, protože se prý připojil k chystané vězeňské vzpouře a k připravované vraždě ostrahy. 
 
Krátce nato absolvoval mučivé kolečko po komunistických lágrech. Nejdříve byl na Borech, poté na Pankráci, v Opavě a Leopoldově. A odtud putoval do jáchymovských uranových dolů. Brykse nasadili na otrockou práci při dobývání rudy pro sovětský válečný průmysl. A on překvapivě pracoval urputně. Ale nebyla za tím pokora nebo snaha zavděčit se svým žalářníkům. Vězeň plnil plán, aby měl peníze, které mohl posílat svému otci, zemědělci v Lašťanech na Moravě. To byl pravý motiv jeho práce přesčas a překračování plánu.
 
V roce 1955 se však změnily předpisy a Bryksovi zakázali z žebrácké mzdy přispívat jak otci, tak dceři. Tím komunisté válečného hrdinu zlomili, psychicky zničili. V té době se u něj navíc začaly projevovat následky řady zranění z německého zajetí. Ve vězení prodělal dva srdeční infarkty a fyzicky velmi trpěl. 
 
Pilot RAF mučený nacisty i komunisty zemřel v noci z 11. na 12. srpna 1957 ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří na Jáchymovsku. Bylo mu jedenačtyřicet let. 
 
Jeho poslední chvíle popsal spoluvězeň Oldřich Rottenborn. „Slyšel jsem křik, že Bryks má hrozné bolesti a potřebuje lékaře. Nemohl dýchat a ukazoval gesty, abych mu pomohl sednout. Uplynula chvíle, než doktor přišel a zjistil, co jsme věděli – že Josef Bryks má třetí srdeční záchvat. Svou životní pouť skončil v mojí náruči – pouť, kterou jeho země nebyla schopna ocenit. V ten okamžik jsme všichni přísahali, že na tohoto hrdinu nesmíme zapomenout.“ 
 
Bryks se dočkal rehabilitace a uznání až po revoluci. V roce 1991 byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka v. v. in memoriam. Zcela rehabilitován byl v roce 1993. Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny II. třídy. V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála.

Autor: Jiří Šťastný, iDNES.cz

Foto: Archiv Ladislava Kudrny

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více