Dnes již téměř zapomenutý politik František Kriegel řekl své ne v době vypjatých emocí, rychlých změn názorů a vystřízlivění ze sna o demokratičtějším Československu. Takový byl konec 60 let. Z té doby si lidé pamatují jiná jména, jako Dubček nebo Svoboda a Kriegel zůstává neprávem zapomenut.
vydáno 28. 5. 2012
Motto - „Odmítl jsem podepsat takzvaný moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země.“ František Kriegel na zasedání ÚV KSČ na podzim roku 1968.
Jenom František Kriegel tehdy dokázal říci jasné ne okupaci i za situace, kdy nemohl vědět, zda ho to nebude stát kariéru, žalář v sovětském svazu nebo smrt. Lékař Kriegel tehdy patřil do skupiny nejvyšších stranických funkcionářů. Byl předsedou Národní fronty, poslancem a členem předsednictva ÚV KSČ. Když 21. srpna vtrhla do Českoslobenska „spřátelená vojska“, jejich tanky zamířily okamžitě k sídlu KSČ. Kriegel byl s dalšími špičkami režimu ihned zatčen KGB a odvezen do Karpat.
Dva dny nato byli odvezeni do Moskvy, kde měli podepsat takzvaný Moskevský protokol. Ten znamenal popření celého Pražského jara, přijetí "bratrské pomoci SSSR" a otevření cesty k budoucí normalizaci. „Skupina byla v izolaci a nikdo z nich nevěděl, co se děje. Netušili, kdo v Československu převzal moc a museli počítat s tím, že po nich neštěkne ani pes. Když začalo jednání, nevěděli, jaký bude jejich osud,“ popsal situaci skupiny funkcionářů historik Prokop Tomek.
Původně měla moc v Československu převzít dělnicko-rolnická vláda, Tím krokem by „stará“ garnitura představitelů byla naprosto odepsaná a stali by se z nich zrádci bez podpory. Plán ale Rusům nevyšel a Sověti tedy potřebovali jejich podpisy, aby okupaci dali alespoň nějakou „legální podobu“. Všichni se podvolili a podepsali. Jediný Kriegel řekl ne.
Pro ostatní unesené komunisty byla totiž myšlenka, že by se postavili proti Sovětskomu svazu nepředstavitelná a odporovala jejich představám socialismu. Prostě nedokázali tak překročit svůj stín. Jedinou vyjímkou byl Kriegel. Právě v tomto momentu se ukázal rozdíl mezi aparátčíky, kteří prožili svůj život za stolem ve stranickém sekretariátu a Krieglem, který měl za sebou naprosto odlišnou životní zkušenost. „On byl prostě jiný, na rozdíl od nich znal život,“ myslí si Tomek. „On jediný viděl, co je to za frašku a o co všechno se hraje. A jak je klíčové právě nyní říci ne,“ poukazuje historik Tomek.
Kriegelův postoj Sověty natolik rozčílil, že ostatní politici museli na své únosce tlačit, aby se vzbojný poslanec mohl vrátit domů s nimi. Neslýchaný odpor proti velkému bratrovi neměl zůstat bez trestu a válečný veterán měl zůstat v internaci.
Lékař v první linii
Motto: „I když kolem padaly bomby, jeho hlas se nezachvěl." Krieglův sekretář J. Ministral Maria
Na každém ne je zajímavé sledovat jeho prameny a motivy. A právě u Kriegla je vidět, jak jeho osobnost formovala vyjímečná životní zkušenost. Jako Žid nemohl studovat v rodném Polsku, a proto odcestoval do Prahy. Na studia si tu ale musel tvrdě vydělávat, prodával například párky nebo pomáhal v ševcovské dílně. Jako lékař šel v roce 1936 dobrovolně bojovat do Španělska a po skončení občanské války strávil šest let na frontách v Asii. „Kriegel ale nebyl schovaný v týlu. Postupoval s první linií vojáků, hned za tanky v plné palbě ošetřoval raněné,“ popisuje jeho působení v armádě Tomek.
Jeho přátelé ho popisují jako neobyčejně statečného člověka, který měl rád lidi a snažil se jim pomáhat. I když se po návratu z války angažoval v KSČ, bylo to podle historiků z čistého přesvědčení a ideálů, kterým věřil. Tato víra ho také dovedla na místo politruka u Lidových milicí.
V roce 1949 přijímá funkci náměstka ministra zdravotnictví. Jeho židoství mu ale přitížilo na začátku 50 let, kdy byl odklizen do Tatrovky jako závodní lékař. Do veřejného života se vrací až s uvolněním poměrů na přelomu 50. a 60. let, kdy navíc získává místo primáře ve Vinohradské nemocnici. V roce 1964 je zvolen do Národního shromáždění a počátkem dubna byl jmenován předsedou ÚV Národní fronty. Nakonec se dostal i na pomyslnou špičku a byl zvolen do předsednictva ÚV KSČ.
Kromě vzdoru za jednacím stolem v Moskvě je tu ale ještě jedno odmítnutí podvolit se. Když se vrátil z Moskvy do Československa, byl zbaven funkce předsedy ÚV Národní fronty a posléze i poslaneckého mandátu. Ještě 18. října 1968 ale stačil v Národním shromáždění hlasovat proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území. Byl jedním z pouhých čtyř poslanců, kteří se odvážili zvednout ruku.
„Seděla tam spousta lidí, kteří jen několik měsíců předtím nadšeně podporovali obrodný proces. Ale v momentě, kdy se objevilo riziko a potíže, našli se jen čtyři stateční,“ říká Tomek. To byl také konec Kriegelovy kariéry. Je vyloučen z KSČ a odchází do důchodu.
Pod dohledem StB
Motto - „V jedné kupě s nejčernější antikomunistickou reakcí se sešli i někteří exponenti pravicového revizionizmu – mezinárodní dobrodruh F. Kriegel a jiní.“
Ztroskotanci a samozvanci, Rudé právo 12.1. 1977.
Komunisté ale dobře věděli, že Kriegel a jeho postoj představují v době normalizace vzor statečnosti a vzdoru. Je proto pod stálým dohledem StB, nenápadně a zákeřně šikanován. Ale ani to ho nepřesvědčilo o nutnosti podřídit se. Jako jeden z prvních lidí podepisuje Chartu 77. Tím tlak režimu jen zesíli, Kriegelovi sebrali pas, jeho byt je střežen, návštěvy se musí legitimovat. Dostává výhrůžné anonymy.
11. září 1979 dostal Kriegel infarkt a musí do nemocnice. StB ho sleduje i měsíce během ošetřování. 3. 12. 1979 bývalý politik umírá. I pak ale komunisté komplikují jeho pohřeb a Kriegel je nakonec zpopelněn bez obřadu. „Krieglův postoj v Moskvě i v Národním shromáždění byl jedním ze světlých momentů českých dějin. Možná kdyby se tak zachovali všichni, mohlo to vypadat jinak,“ říká s pohnutím historik.
Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).
Uživatel webové stránky je pouze oprávněn užít („stáhnout“) jednotlivá zde obsažená díla tvořící konkrétní obsah této stránky, tj. články a prvky tvořící tyto články, tedy fotografie, videa, grafiky atp.
Text lze stahovat jeho označením a zkopírováním, obrázky kliknutím na jejich náhled a volbou 'stáhnout v originálním rozlišení', video lze stahovat proklikem na tlačítko Vimeo z video přehrávače, stažení se provede v boxu 'About this video' kliknutím na link 'Download this video'.
Tento obsah lze dále šířit nebo upravovat, avšak pouze pod podmínkou, že při takovém užití příslušného díla či jeho části bude vždy uveden příslušný původní autor dotčeného díla nebo jeho části, a že bude zároveň uvedena také informace, že tento obsah vznikl pro web galerie-ne.cz.
Licence se v žádném případě nevztahuje na webovou stránku jako takovou, tedy uživatelům se neposkytuje žádné oprávnění k užití autorských a jiných práv vlastníka, provozovatele a tvůrců této webové stránky či jinak oprávněných osob, tedy v žádném případě se neposkytuje žádné oprávnění užít design nebo koncepci této webové stránky, její lay-out, systematiku či strukturu, v němž byla stránka vytvořena.
zobrazit více
