Když se student plzeňských práv Martin Marek postavil proti mafii vysokoškolských učitelů, kteří si ze školy udělali prodejnu na diplomy, s pochopením se nesetkal. Čelil desítkám anonymů, peticím. Od spolužačky na ulici dostal pětikorunu. „Chudák“.
vydáno 19. 4. 2012
„Stal jsem se na fakultě vyhnancem. Ostatním studentům vadilo, že poškozuji pověst jejich studia. Byť já jsem nebyl tím, kdo to provedl, ale tím, kdo na nekalé praktiky upozornil. Přičinil jsem se, aby se podvody dostaly na světlo, což jejich studium znehodnotilo,“ říká dnes devětadvacetiletý Martin Marek. Kdyby tehdy mlčel, mohl si dnes před jméno psát Mgr.
Ve druháku se stal Martin Marek členem akademického senátu, původně chtěl prosadit, aby studijní oddělení mělo delší otevírací dobu, záhy ale zjistil, že plzeňská „sorbona“ má úplně jiné slabiny. Například, že tu kvete byznys s rychlostudenty. Kantoři VIP osobám rozdávají tituly a tím si je zavazují k náklonnosti, získávají tak konexe ve vyšších sférách, v politice, na soudech, státních zastupitelstvích, u policie.
„Nejprve se objevila opsaná dizertační práce proděkana Ivana Tomažiče. Bylo to několik za sebou položených a spolu nesouvisejících textů. Vedoucím práce byl proděkan Milan Kindl a oponentem děkan Jaroslav Zachariáš. Zajímavostí bylo, že Zachariášův posudek byl rovněž plagiát. Byl to jakýsi článek úplně jiného autora, který s tou dizertací neměl nic společného,“ vypráví Martin Marek. Tehdy studentská komora napsala petici, žádala akademiky, aby odstoupili. To se stalo. Teprve později se ukázalo, že pochybných prací jsou na plzeňských právech desítky. Jiné chyběly úplně, a čistě náhodou zrovna práce známých lidí. Podezření na švindl tituly z Plzně padlo i na poslance ODS Marka Bendu, chomutovskou primátorku Ivanu Řápkovou z ODS, hejtmana plzeňského kraje Milana Chovance z ČSSD, podnikatele Radovana Vítka, děti zavražděného mafiána Františka Mrázka a mnoho dalších.
„Byl to pro mě šok. Veřejná právnická škola učí budoucí soudce, státní zástupce, policisty, právníky. Jak budou v budoucnu rozhodovat o osudech dalších lidí, když už vzdělání získali podvodem?“ ptal se tehdy sám sebe Marek a jak sám přiznává, vůbec nedomýšlel, že by se mu třeba učitelé, nebo spolužáci mohli za jeho rovný postoj nějak mstít.
„Nad tím jsem ani nepřemýšlel, myslel jsem si tehdy, že nespravedlnosti se vyřeší a fakulta se očistí. Bylo to ode mě naivní,“ přiznává.
Jenže z Markova jednání začali být nervózní nejen učitelé (dosud organizují protesty), ale i studenti (rychlostudenti, jak se ukázalo, byli vcelku teflonoví a paradoxně se jich skandál dotkl minimálně). „Studenti pátého ročníku sice věděli, že existuje něco jako paralelní státnice. Pro vybrané. Neměli však zájem na tom, aby se to provalilo. Věděli, že by byli ostrakizovaní, že i oni by dostali nálepku TI Z PLZNĚ. Proto raději mlčeli, nebo se snažili vyvíjet nátlak. Bylo to pro mě hodně náročné období,“ vypráví Martin Marek, který ale mlčet nechtěl.
„Nežijeme za komunismu, kdy lidi raději mlčky koukali pod stůl. A když už se někdo vzepřel, hrozily mu sankce, věznění, to, že nedostuduje nikdy a že nepůjdou studovat ani jeho děti. Dnes nám takové věci nehrozí. Maximálně ztráta určitého postavení, ztráta titulu, pořád ale máme možnost dostudovat jinde. Přesto většina raději drží hubu,“ říká student, který se nakonec toho svého titulu ze školy, na kterou se hlásil natřikrát, dobrovolně vzdal.
„Nechtěl jsem dostávat zápočty a zkoušky od podvodníků a hrát si s nimi na vysokou školu,“ vysvětluje s tím, že chce letos zkusit přijímačky v Brně.
Když se dnes Martin Marek ohlíží, zda jeho NE švindltitulům v Plzni přineslo škole očistu, uznává, že se mnoho nezměnilo.
„Přál jsem si tři věci: 1.) Aby byli potrestáni podvodníci a švindltituly vráceny. Jsou jich stovky. A k vracení diplomů se nemají. 2.) Aby byli potrestáni učitelé, kteří podvody umožňovali. Ti lidé tam jsou dál. 3) Aby se švindlstudium už nemohlo opakovat. Jenže dvanáct lidí z původního vedení školy tam dál pracuje,“ vypočítává Marek, usměvavý muž v pruhované košili.
Jediným pozitivním přínosem celé kauzy pro něj osobně prý bylo, že „získal pár přátel, kteří za ním stáli, a o které se bude moci vždycky opřít“.
Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).
Uživatel webové stránky je pouze oprávněn užít („stáhnout“) jednotlivá zde obsažená díla tvořící konkrétní obsah této stránky, tj. články a prvky tvořící tyto články, tedy fotografie, videa, grafiky atp.
Text lze stahovat jeho označením a zkopírováním, obrázky kliknutím na jejich náhled a volbou 'stáhnout v originálním rozlišení', video lze stahovat proklikem na tlačítko Vimeo z video přehrávače, stažení se provede v boxu 'About this video' kliknutím na link 'Download this video'.
Tento obsah lze dále šířit nebo upravovat, avšak pouze pod podmínkou, že při takovém užití příslušného díla či jeho části bude vždy uveden příslušný původní autor dotčeného díla nebo jeho části, a že bude zároveň uvedena také informace, že tento obsah vznikl pro web galerie-ne.cz.
Licence se v žádném případě nevztahuje na webovou stránku jako takovou, tedy uživatelům se neposkytuje žádné oprávnění k užití autorských a jiných práv vlastníka, provozovatele a tvůrců této webové stránky či jinak oprávněných osob, tedy v žádném případě se neposkytuje žádné oprávnění užít design nebo koncepci této webové stránky, její lay-out, systematiku či strukturu, v němž byla stránka vytvořena.
zobrazit více
