Pavel Fuksa:
Zákazník není blbec, je to vaše žena

Ne hlouposti v českém grafickém designu

Na první pohled působí až nesměle a plaše. Někdo o něm řekl, že je autista. Ale Pavel Fuksa má ve věcech jasno. Když se mu něco nelíbí, říká to nahlas. Nebojí se pustit do kritiky nikoho, ať už jsou to kolegové z obory nebo klienti z mocných korporací. Grafický designer z Prahy, který pracovně pendluje mezi západní Evropou a Blízkým Východem, se nepotřebuje nikomu podbízet. Z jeho tvorby, slov i postojů tryská NE! české průměrnosti, přímočarosti a polopatičnosti.

vydáno 31. 12. 2015

Rozpětí Fuksova díla sahá od filmových plakátů, obalů knížek, bookletů hudebních titulů, tvorby log a firemní identity až po reklamní design. Časopis Computer Arts ho zařadil mezi 20 nejlepších mladých grafických designérů a v loňském roce byl uveden v knize 200 nejlepších ilustrátorů na světě. Pro Barracka Obamu dělal kampaň na Youtube, ale o nic menší výzvou pro něj není prosba o vytvoření loga pro kapelu, o níž ještě nikdo neslyšel.


Pavel Fuksa

Na Youtube dělal kampaň pro Barracka Obamu. Pracoval pro Facebook, Twitter, Microsoft, ESPN, Google, Nike a další významné firmy.

Časopis Computer Arts ho zařadil mezi 20 nejlepších mladých grafických designérů. Aktuálně je v knížce 200 nejlepších ilustrátorů na světě. Jeho práce otiskuje slavný reklamní časopis Luerzer‘s Archive.

Z Umprum utekl, protože ho nudilo pomalé pracovní tempo.

V současné době je na volné noze a pracovně pendluje mezi Prahou a Dubají.

Prošel celou řadou menších i globálních reklamních společností a dnes je na volné noze. Poslední půl roku strávil jako art director reklamních agentur v Egyptě a v Dubaji. Přijímá komerční zakázky, ale stejně tak se umí zavřít do pracovny a jen tak pro zábavu nechat ožít představivost, jak by vypadal plakát na psychické poruchy, tajné vojenské operace nebo na pokračování slavných hollywoodských filmů, které žádné pokračování nemají. Těžko byste hledali někoho druhého, kdo by se s takovou posedlostí pustil do ilustrování hesel, které Wikipedia každodenně nahodile vybírá pro rubriku na své titulní stránce. A ještě hůř byste zřejmě hledali někoho druhého, koho by to vůbec napadlo

Pavel Fuksa říká Ne omezování se na zaběhlé postupy a grafická řešení i za cenu, že o výsledku budou muset lidé chvíli přemýšlet. Když něco dělá, říká tím Ne podceňování bystrosti člověka, kterému je grafické sdělení určeno bez ohledu na to, zda jde o plakát na nový film, reklamu nebo přebal dětské knihy.

Fuksův styl vychází z jeho dětství, kdy byl člověk obklopen starým, dobrým, za železnou oponou zrozeným grafickým designem, který byl celý udělaný ručně. Asi proto, že vznikal bez kontaktu se západním světem, vytvořil si vlastní pojetí barev a fontů. Jeho rukopis vznikl jako vzdor všem počítačově vymazleným a dokonalým obrázkům a třidéčkovým vizuálům. Je to alespoň ideový návrat k ruční práci, byť i Pavel už dělá na počítači. Snaží se nasimulovat a přinést zpátky pocit z doby, kdy nefungoval internet, počítač ani mobil a všechno se dělalo analogově. Je to návrat do doby, kdy všechno kolem bylo jednodušší a hlavně opravdovější. „I když se tvrdí, že moderní technologie lidi sbližují, ve skutečnosti je spíš od sebe odtahují a odcizují. Lidi a firmy již naštěstí chtějí být spojeni s dobou, kdy limonáda chutnala jako limonáda atd,” myslí si český ilustrátor.


Za nejvyšší dosažitelnou metu v reklamě a grafickém designu považuje reklamy z Velké Británie. „Jsou suché a vtipné. Zadavatelé reklamy v Anglii se k zákazníkovi nechovají, jako kdyby byl mentál. Nechávají ho přemýšlet a mrkají na něj ve stylu „víš - my to taky víme”. Platí, co řekl David Ogilvy: zákazník není blbec, je to vaše žena!“ 

I když do ní byl po několik let vtažen, pro českou reklamu už tolik slov chvály nemá. „Je to uspokojení ze sebe sama na půl cesty. Vždycky si můžeme říct, že děláme lepší reklamu než Ukrajinci nebo Arménci. Ano, máme lidi, kteří o tom umí přemýšlet a udělat to dobře. Ale nedá se říct, že bychom byli celoevropsky nebo dokonce celosvětově zajímaví. Pro ostatní jsme pořád jenom východní Evropa. Naše reklama je polovičatá a nemá koule. Když se věci napíšou, jsou zajímavé, ale v procesu výroby se vykastrují a vznikne z toho průměrná, nemastná polívka, která neurazí, ani nenadchne,” popisuje.

Mohlo by se zdát, že je prostě zapšklý a na nikom nenechá nit suchou. Ale tak to není. Pavel Fuksa přemýšlí v souvislostech a když se s ním chvíli bavíte, pochopíte jeho pozitivně kritický přístup, kterému se spíš zasmějete, než aby vás uvrhl do špatné nálady. Podívejme se společně na české plakáty. Člověku to možná nedojde hned, ale když se nad tím zamyslí, skoro se vám chce říct - ten člověk má pravdu „Takže plakáty. Buď odvyprávějí skoro celý příběh nebo naopak neřeknou vůbec nic. Téměř sto procent plochy tvoří hlavní postava, která je největším marketingovým tahákem. Je buď výhružná nebo smutná, nebo zamilovaná, nebo z ní teče krev, nebo je připravená se pomstít. Přijde mi, že vizuální stránka by mohla být by mohla být jednak chytřejší, ale to by pak nebylo myšleno s ohledem na lidi, co mají dlouhé vedení,” říká Fuksa.  


To samé platí u ilustrací knih. Zatímco v minulosti byli čeští ilustrátoři vyhledávaní a cenění, současný tlak na cenu vede spíš k úsporným než ke kreativním způsobům zpracování. Čas, který výtvarník mohl dříve věnovat vytvoření jedné obálky, mu dnes musí stačit k navržení deseti kusů, jak když bičem mrská. Radikálně se změnil i způsob práce. Ruční, poctivé provedení nahradily počítačové editory a přebalové ilustrační snímky zakoupené ve fotobankách. „Když budete chtít najít hezkou ilustrovanou knížku, musíte do speciálizovaného, tajemného, hipstrama okupovaného knihkupectví, které je udělané z vyřazené prádelny někde na Žižkově nebo na Letné,” vtipkuje se Fuksa. Všichni víme, že je to nadsázka, ale právě v nich se obvykle skrývá jádro pravdy. 

Fuksa razí teorii, že když jsou lidé obklopení něčím hezkým a kvalitním, změní to jejich způsob přemýšlení. „Právě ilustracemi v knihách jsou děti odmalička vedený k nějaké vizuální výchově. Přijde mi, že tady hodně zapomíná, že když je člověk odmala vystavený blivajzu a rychlokvašným, laciným řešením, tak to na něj musí mít nějký vliv. A to bez ohledu na to, že knihy pomalu vytlačují nová, elektronická média. V jiných společnostech jsou hezké věci vyžadovány a především i ceněny. I obal na čaj je pak umělecké dílo. Projděte si Marks&Spencer. Tam zíráte už jen z toho, jak jsou schopní udělat obal na zelené pesto,” říká Fuksa.

Ale jiný kraj, jiný mrav. Když ho přes Twitter oslovil britský list Independent, nadšeně pro ně zpravoval zadané téma za pouhých dvacet minut. Odpověď byla rychlá: Líbí se nám váš styl, projdeme to redakční radou a druhý den dáme vědět. Druhý den mu odepsali, ať pošle hotová data. A jen tak mimoděk připojili, že honorář bude vyšší, než původně vypsali. „U nás to funguje přesně naopak. Dělal jsem s klientem, který si nechal nadesignovat loga pro svou novou firmu. Když jsem mu je přišel odpezentovat, tak v místnosti seděla i nějaká podivná žena a klient mě odkázal, že mám všechny věci řešit s přítomnou paní X, která je jeho specialistka na feng-šuej a ta bude za pomocí kyvadýlka hodnotit veškerou energii proudící do nebo z loga. Řešili jsme, jestli nakloněná rovina dává logu dostatečné propojení s matkou zemí a podobné věci. Na další schůzku jsem už raději nešel,” vzpomíná Fuksa. V jiné české firmě ho zas odmítli, protože klientka nemá ráda kulaté rohy. Doslova mi řekli - Pavle, vy nás challengujete. „Někteří klienti mají rádi anglické výrazy. Kdyby byli všichni takoví, iPhone bude mít ikony s hranatými rohy.”


Možná, že by bylo nejjednodušší, kdyby všichni dělali svou práci a nepouštěli se na tenký led. Programátoři by programovali, hasiči hasili, malíři malovali a zadavatelé reklamy nebo ilustrací zadávali reklamu a ilustrace. „Jenže klienti mají často pocit, že člověk na druhé straně stolu je někdo, kdo jen do tisku nebo do televize dají jejich vlastní nápady. To je v Čechách velký problém. Jako grafického designéra si vás najme člověk, který tak trochu ví, co a jak by asi chtěl a vás vnímá jen jako své nářadí. On by to přece udělal sám, kdyby měl čas! Někdy stačí, že se třeba někomu nelíbí žlutá barva. Vymyslíte dokonalou věc, která je krásná, chytrá, produkčně vymakaná, lidi by ti za ni utrhali ruce, ale protože tam je žlutá, tak to klient raději zazdí,” popisuje Fuksa praxi, s níž se lidé pracující v reklamním průmyslu setkávají skoro každý den. 

Pavel Fuksa by rád pracoval víc pro české firmy, agentury i vydavatelství. Ale vzhledem k okolnostem je nucen se stále více angažovat za českými hranicemi. Je to škoda. Kdy přibyde víc lidí, kteří řeknou Ne hlouposti v českém grafickém designu?

 

Autor: Adam Maršál

Foto: Adam Maršál

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více