Olga Šilhová:
Jiný svět stejných žen

Ne lhostejnosti vůči osudům žen třetího světa

Olga Šilhová, původním povoláním novinářka, dnes pracuje v cestovním ruchu. Svůj volný čas však dává občanskému sdružení Femisphera, které spoluzaložila v roce 2008 s cílem novinářsky mapovat problematiku lidí třetího světa s důrazem na ženská témata. S kolegyní Lenkou Klicperovou začínaly projektem fotografování a natáčení dokumentu v Kongu. Dnes mají za sebou mnoho realizovaných výstav, přednášek a mediálních výstupů, spolupráci s humanitárními organizacemi, natáčení pro televizi i dva hotové dokumenty. V současnosti je ve stadiu natáčení celovečerní dokumentární film. „Lepší dělat trošku něco, než sedět s rukama v klíně,“ vysvětluje svoji motivaci Olga. Svojí prací říká „ne“ lhostejnosti vůči osudům žen v méně šťastných oblastech naší planety. Jak říká heslo sdružení, je to sice „jiný svět“, ale „stejné ženy“.

vydáno 10. 11. 2015

Vše začalo na jaře roku 2008, kdy Olga a její kolegyně novinářka Lenka Klicperová pojaly nápad odjet do Konga a natočit film o znásilněných ženách. Bezprostředním impulsem pro ně bylo zhlédnutí mnoha cenami ověnčeného dokumentu známé dokumentaristky Lisy F. Jackson „The Greatest Silence: Rape in the Congo“ (2007). „To byla naše inspirace“, říká Olga. „Ten název byl příznačný: hluboké ticho. O tragédii žen v Kongu se nemluvilo, jako by o ní nikdo nevěděl.“ Východní Kongo zmítané válkou gangů o nerostné suroviny zažilo vlnu brutálních znásilnění žen, dívek i dětí vojáky, aniž by to vyvolalo příliš mezinárodní pozornosti. „Prvotní ideou ani nebylo natočit film. Původně jsme točily za účelem přednášek, ale téma bylo tak silné a příběhů tolik, že vznikl dokument Slzy Konga.“ Poprvé tady novinářky zažily výhodu ženského týmu: „To velice funguje, protože témata, o kterých se s africkými ženami bavíme, jsou intimní. V místní kultuře se ženy před mužem ostýchají mluvit, ale k ženám jsou až překvapivě otevřené. Pomáhá také, když je necháme, aby se ptaly i ony nás. Jejich otázky jsou návodné v tom smyslu, že nám dávají povědomí, jak ženy uvažují.“ I když na místě novinářky vyhledávají tzv. fixera,domorodce, často muže, který zná jazyky a podmínky chování i pohybu v oblasti, pro rozhovory jsou jako překladatelky najímány především ženy. Brutalita znásilnění je neuvěřitelná, ženám jsou do pohlavních orgánů zasouvány hlavně zbraní, často jsou prostřelené, znásilněna byla i batolata, která nepřežila. Ve městě Bukavu byla pro tyto ženy otevřena nemocnice, kde pod vedením gynekologa Denise Mukwegeho (za neúnavnou humanitární aktivitu  nominovaného v roce 2013 na Nobelovu cenu míru) je jim poskytována základní pomoc. Pro ženy je ovšem často těžké dojít do města z pralesa. Žen je navíc tolik, že nemocnice funguje na hraně své kapacity. Znásilnění není jenom válečným zločinem, ale je i sociálním problémem, neboť ženy jsou ze společnosti exkomunikovány, často vyháněny z vesnice i s dětmi a ponechány svému osudu. „Jeden muž nám doslova řekl, že po znásilnění je žena „rozbitá“. Všechny podklady – fotografie, rozhovory i dokument Slzy Konga jsme poskytly neziskové organizaci Člověk v tísni, která v Kongu rozvíjela své programy. Mj. s naším filmem rok objížděli Česko v rámci tzv. Kongo Tour. Oslovili veřejnost a měli větší šanci získat donace na konkrétní pomoc.“ Tak také díky Femispheře  Člověk v tísni získal prostředky na své projekty v Kongu: „Rozvoj drobných zdrojů obživy“, „Obnovení zdravotní péče na venkově“, „Prevence sexuálního násilí a pomoc obětem“, „Práva a ochrana dětí“, „Stavby škol a zkvalitnění výuky“, „Zlepšení hygieny ve zdravotnických střediscích“ a „Prevence a léčba HIV/AIDS“. (Programy byly bohužel ukončeny roku 2013 z bezpečnostních důvodu. Dokončit se podařilo pouze projet „Přístup k pitné vodě“.)

Další téma, kterého se Femisphera chopila, byla ženská obřízka v Keni. Z cesty Olgy a Lenky vznikl dokument „Latim - Obřezané“.  S podporou Ministerstva zahraničních věcí odjely na podzim 2009 natáčet k Samburům, jednomu z keňských kmenů. Jejich kultura je zajímavá nejen tím, že se zde bolestivý a život ženy fatálně poznamenávající rituál obřízky provádí, ale také tím, že určitá část žen obřízku odmítla a odešla bydlet do čistě ženské vesnice. Také zde reportérky poznaly sílu ženského sdílení: „Film nám režíroval kamarád Mirek Hrdý. Asi rok po natáčení do Keni ještě zajel pro dotáčky, ale když se vrátil, tak nám řekl: „Holky, sám bych ten film v životě nenatočil, ty ženy se se mnou vůbec nebavily.““ Další projekty Femisphery vznikaly v Afgánistánu, Iráku, Sýrii, Albánii, Čadu či Somalilandu. Např. svědectví o uprchlických táborech na východě Čadu (na hranici se súdánským Dárfúrem) odjely Olga s Lenkou sbírat na podzim roku 2010. „Tam jsem poznala, co je to hlad. Nikde nebylo co koupit, i kdybychom měly peníze. Když jsme se vracely přes Ugandu, připadala jsem si jako v ráji.“ Olga tak bezděky zmiňuje náročné podmínky, za kterých reportáže, fotografie a rozhovory vznikají: spí ve stanu a osobní potřeby a pohodlí jdou stranou, protože peníze je primárně nutné dát na utvoření kontaktů se staršími vesnic, na fixera, na dopravu autem… „Občas slyšíme obvinění, že si cestujeme, děláme kariéru, vyděláváme peníze a chceme se hlavně zviditelnit. Tak takovým kritikům bych přála, aby si zažili, jak naše práce v realitě vypadá.“ 


  • Olga Šilhová (1966)
  • Pracovala jako novinářka
  • Od roku 2006 pracuje v cestovním ruchu
  • V roce 2008 spoluzaložila o.s. Femisphera, pro které nadále jako novinářka píše, natáčí a přednáší o tématech spojených se ženami třetího světa
  • Je spoluautorkou filmů „Slzy Konga“ a „Latim - Obřezané“ a  knih „ Afrika v nás“ a „Afrika v nás II.“ (Mladá Fronta 2010 a 2013)
  • více info viz. www.femisphera.com

Olga cestuje ráda, sjezdila celý svět, ale Afrika je její srdeční záležitostí. „Od mala jsem byla čtenářkou knížek o Africe, Lvici Elsu jsem milovala, ale tehdy mi připadalo, jako by se ty příběhy odehrávaly na jiné planetě. Když potom přišla příležitost do Afriky odjet, neváhala jsem. Afriku nemůžete pochopit jenom hlavou, protože to samozřejmě vnímáte hlavně problémy, které v ní jsou. Je potřeba k ní přistoupit i srdcem. Pro mne je Afrika něco mezi nebem a zemí, cítím se tam strašně dobře, a to při plném vědomí, že spousta věcí, která se tam odehrává, není v pořádku. Je zajímavé, že lidé na Afriku reagují buď hodně pozitivně, nebo hodně negativně. Ale nikdo k ní nemůže zůstat lhostejný.“ Jak práce pro sdružení ovlivňuje její osobní život a pohled na svět? „Nechci, aby to vyznělo divně, témata, která zpracováváme, jsou velice těžká, ale ta práce mne nesmírně zajímá a baví. Sdružení jsme zakládaly s tím, že chceme o situaci žen ve třetím světě zasvěceně a přímo z místa informovat, aby se lidé o daných problémech více dozvěděli a mohli nějak přispět k jejich řešení. Věřím, že když se o něčem neinformuje, tak se s tím těžko něco udělá. Naše práce se snaží k informovanosti přispět. Jako žena si ženská témata dokážu lépe představit, proto se jim věnujeme. Osobně mne naše cesty zbavují ufrfňanosti nad českými poměry. Když vidíte, jak žijí lidé ve třetím světě, pochopíte, jak se máme dobře. Po návratu z natáčení mi přijde jako zázrak, když se mohu vykoupat ve vaně a dojít si někam na jídlo. A co mi také dělá radost, jsou setkání s neuvěřitelnými lidmi – režiséry, střihači, herci, kteří nám zadarmo udělají k dokumentu dabing … Nezištně se zapojí, protože je téma osloví.“

Jaká je současnost Femisphery? „Intenzivně hledáme témata. Do roku 2013 jsme vždy našly téma, odjely jsme točit a fotografovat, snažily se získat dotace… Bylo to dost hektické, v jednom roce vše zpracovat, udělat mediální výstupy, dodržet limity dotace. Vloni se nám podařilo s podporou grantu České rozvojové agentury zahájit tříletý projekt, ze kterého by měl vzniknout celovečerní dokumentární film.  Zvažujeme název „Nezlomené ženy“. Námětem jsou životní příběhy čtyř žen z různých částí světa, které vzešly z nelehkých podmínek, žijí často v ohrožení, a přesto se dokázaly vymanit z náročných situací a pomáhají i komunitě, ve které žijí. Nyní máme natočené dva příběhy: lékařky – gynekoložky z Afgánistánu, která tam pracovala už v dobách krutého řádění Tálibánu, a indické ženy, oběti kyselinového útoku, která se stala aktivistkou pomáhající jiným ženám, obětem této pomsty zhrzených mužů. Letos na podzim bychom měly točit v Kamerunu, kde jsme průzkumem náhodou narazily na málo známé téma zažehlování prsou u malých holčiček. To se provádí s argumentem, aby holčičky byly neatraktivní pro muže, nebyly v mladém věku znásilněny a mohly např. dochodit školu. Na konci roku nás čeká natáčení v Somalilandu, kde je naší hrdinkou bývalá ministryně zahraničí i zdravotnictví. Dnes se tato žena věnuje charitě, buduje nemocnice a je mimochodem navržena na Nobelovu cenu míru. Zase nám s filmem nezištně pomáhá mnoho známých osobností.“ Zpočátku Olga s Lenkou, zakladatelky, Femispheru táhly samy. Po dvou letech se začaly objevovat další zájemkyně. „Je to dobrovolná práce, nikdo nedostává peníze, a i přesto nám spousta slečen zůstala. Díky tomu dnes můžeme pracovat na velkém projektu a připravovat další. Nápadů je spousta, nadšení taky nechybí, i když naše práce je mnohdy rutinní jako v každé organizaci – prostě sedíte u počítače a vyplňujete tabulky.“ Kromě České rozvojové agentury a MZV ČR Femisphra získala prostředky i od soukromých dárců a firem. Ocenila i letenky zdarma či za zvýhodněnou cenu. Mediální výstupy realizují nejčastěji díky Českému rozhlasu, České televizi, internetovým médiím, novinám či časopisům jako třeba Lidé a země (jehož je Lenka Klicperová šéfredaktorkou).

Olga stojí nohama na zemi, a přesto věří své myšlence: „Myslet si, že občanské sdružení popisující problematiku třetího světa něco podstatného změní a svět se z toho postaví na uši, by bylo velice naivní, ale já to považuji za přikapávání kapiček v moři. Pokud se lidé o nějakém tématu dozvědí, tak na něj už mohou reagovat, a něco se může změnit k lepšímu.“

Díky každé kapce!

 

 

Autor: Terezie Dubinová

Foto: Jan Hanzlík

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více