Zachraň jídlo:
Každý ať začne od své lednice!

Ne plýtvání potravinami

Dojímáme se nad obrázky afrických dětí s nafouklými bříšky, ale popelnice plníme jídlem. Posíláme peníze na charitu na druhý konec světa, ale supermarketu za rohem tolerujeme mrhání, které nemá logiku. Kultura dostatku nás totiž nenutí šetřit, přemýšlet a nakupovat s rozumem. Výrobci, obchodní řetězce i přímí spotřebitelé společně za rok znehodnotí tisíce tun potravin. Naštěstí se mezi námi pohybuje dost lidí, kterým to upřímně vadí. Třeba těm z iniciativy Zachraň jídlo.

vydáno 22. 6. 2015

Je září roku 2013 a na Václavském náměstí stojí nekonečná fronta lidí. Všichni tu čekají na porci zeleninového kari a dohromady se dostane na tisícovku jedlíků. K jejich nasycení museli kuchaři zpracovat 450 kilogramů zeleniny. Zeleniny, která by jinak skončila na skládce či kompostu. Místo toho se stala základem jídelníčku na Hostině pro tisíc, kterou uspořádalo právě sdružení Zachraň jídlo.

„Prvním impulzem pro nás bylo zhlédnutí dokumentu Taste the Waste – Z popelnice do lednice. Je to film mapující plýtvání jídlem, který nám velmi provokativním způsobem otevřel oči,“ vzpomíná Adam Podhola, jeden z organizátorů památné akce na Václaváku. „Zároveň jsme se dozvěděli o organizaci Feeding the Five Thousand, která zorganizovala v roce 2009 hostinu v centru Londýna, kde pohostili pět tisíc lidí jídlem, které by se jinak muselo vyhodit. Přišlo nám skvělý pokusit se to převést do Prahy,“ dodává jeho kolega David Hájek a všemu přizvukuje ještě Anička Strejcová.

Tahle trojice reprezentuje mnohem větší skupinu nadšenců, kteří se rozhodli problém plýtvání s potravinami řešit. To ještě netušili, jak velký ten problém je.

„V první fázi bylo nejtěžší přesvědčit lidi, se kterýma jsme chtěli spolupracovat, že to myslíme vážně, že jsme schopní to udělat a že je to něco, co dává smysl. Do té doby tu o tom nikdo nemluvil, nikdo to neřešil a neuvědomoval si to, takže si o nás mysleli, že jsme blázni,“ vzpomíná David na měsíce, kdy hostinu chystali.

S pomocí desítek přátel, kuchaře-srdcaře pana Peška, jinak majitele proslulé Rybárny na Pankráci, a v závěrečné fázi i známého gurmeta Romana Vaňka se „záchranářům“, kteří „opravdu neumí vařit“, podařilo od velkých prodejců sehnat tunu zeleniny (polovina skončila v Potravinové bance, další nevládní instituci, která stojí za pozornost) a v doslova polních podmínkách z ní připravit svěží pokrm.

„Na tiskovku den před hostinou dorazilo enormní množství novinářů z třiceti největších médií. A během konference novináři tleskali, což jsem nikdy nezažila. Byly v tom hodně cítit emoce a vědomí, že se to opravdu dotýká něčeho, co lidi štve. Hodně silná zkušenost,“ vzpomíná Anna.

„I tenhle zájem a to, že se to povedlo, pro nás znamenal další závazek. Ze začátku jsme si totiž řekli, že to uděláme jednorázově, ale po tomhle úspěchu jsme se rozhodli pokračovat,“ dodává Adam.


  • Zachraň jídlo (nar. 2013)
  • Iniciativa pozorňující na nesmyslné mrhání potravinami
  • Poprvé na sebe upozornila v září 2013 uspořádáním "hostiny" uvařené z potravin určených k likvidaci
  • Organizuje, propojuje, aktivizuje, nabízí pomoc, návody i recepty
  • Na svém kontě už má tisíce kilogramů zachráněné zeleniny
  • Více informací na www.zachranjidlo.cz

Díky osvětě, inspiraci i lobbingu, které Zachraň jídlo šíří do světa, se za uplynulé dva roky podařilo prosadit třeba zákonné úpravy, díky nimž obchodní řetězce nemusí platit daň z darovaných potravin. Vedle podobných zákulisních aktivit k propagaci tématu hodně přispěl i další happening: tržnice s „nechtěnou“ zeleninou na piazzettě před Národním divadlem. 

„Jeli jsme za jedním zemědělcem a ten nám ukázal obří krabice a vagony krásné mrkve a brambor, které jsou akorát moc velké nebo moc malé, a říkal: ‚Tohle všechno vyhodím.‘ Pak jsem viděl horu květáku a on říká: ‚To nám včera vrátil jeden obchodní řetězec, aniž by k tomu měli evidentní důvod.‘ Ten květák byl krásný, jen tu a tam měl třeba černou tečku! A tohle je opravdu velký problém,“ rozohňuje se David. „Takže jsme vymysleli koncept tržiště s ‚vadnou‘ zeleninou, získali jsme jí dva a půl tuny a během dvou hodin jsme ji všechnu prodali za symbolickou cenu.“

Otevřelo se tak další téma: vztah zemědělců a obchodních řetězců, strach o osud úrody na jedné a tvrdý marketing na druhé straně. Akce, jako byla ta na piazzettě, ukazuje východisko. I „nedokonalá“ zelenina najde kupce. Jedním z úkolů je tedy propojit zemědělce s Potravinovou bankou, kam mohou své přebytky „uložit“ a také osvěta mezi manažery obchoďáků, které je třeba přesvědčit, že lidé stojí i o křivou mrkev.

 „Je zajímavé, že o problému plýtvání jídlem a jeho řešení nevěděl vlastně vůbec nikdo. Veřejnost, spotřebitelé, řetězce, zemědělci. Zemědělci to hází na hnůj, řetězce do kontejnerů a my do košů, nikdo neví, že přebytky může věnovat Potravinové bance, která si pro ně po předchozí domluvě konce přijede, takže je to bez jakýchkoli nákladů. Informovat je dalším naším úkolem,“ plánuje Adam. „Potravinová banka není státní instituce, dělají to dobrovolně, za minimální mzdu a přitom dodávají potraviny zhruba dvanácti tisícům lidí v sedmdesáti organizacích v Praze. Dětské domovy, azylové domy, charity… Vypovídá to o tom, že v Praze je v tomhle ohledu velký potenciál. Na jedné straně ztráty zemědělců, na druhé straně poptávka Potravinové banky. Stačí je propojit a mohou se navzájem doplňovat, aniž by to moc stálo.“

Je zarážející, že tak zjevného problému se nechopí někdo z politické scény, byť jen proto, aby na citlivém tématu „vytřískal“ body. I když i tady se snad blýská na lepší časy, neboť o téma se začal zajímat ministr zemědělství. „Já jsem psal na všechny strany a chtěl vědět, kdo to má na starost, ale všude mě přehazovali od čerta k ďáblu,“ vzpomíná David. „Loni byla sice i díky ministru zemědělství přijata Koncepce odpadového hospodářství, kde jsou přejímány části evropské směrnice o šetření potravinami, v Čechách ale neexistuje relevantní studie, která by se snažila tuhle problematiku monitorovat. Aby se mohlo něco reálně změnit, musí úředníci dodat data, musíme nejdřív ten problém změřit, abychom ho mohli řešit. Jediné, na čem se všichni shodnou, je, že to číslo je obrovské. Z dílčích studií třeba víme, že průměrná rodina vyhodí ročně jídlo za dvacet tisíc korun. Takže jednu dovolenou.“

Pokud byste tedy chtěli ušetřit, začněte u své lednice. A na dovolenou můžete na venkov. Co takhle zúčastnit se některého z paběrkování, které Zachraň jídlo organizuje? Při posledním výletu na sklizené pole se dobrovolníkům před pár týdny podařilo během hodiny a půl „dosklidit“ ještě 320 kilogramů kedluben a 155 kilogramů salátů! Jejich jediným problémem bylo, že nebyly pro obchodní řetězce vzhledově dost dobré. Zemědělci se tak nevyplatí je sklidit a nechá je na poli k zaorání. Podle studie Evropského parlamentu se takto znehodnotí až třetina zemědělské produkce.

To není úplně normální, že?

 

 

Autor: Jan Hanzlík

Foto: Jan Hanzlík

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více