Pavel Blažek:
To jsou panoramata!

Ne zapomínání na temnou minulost

Má za sebou víc expedic, než by se běžně zcestovalému Čechu mohlo zdát milé. Lezl a padal ze skal, brodil islandské řeky, táhl metrákové saně po zamrzlém Bajkalu. Tu největší cestu si ale Pavel Blažek schoval na loňský rok. V srdci sibiřské tajgy dokumentoval opuštěné sovětské lágry. Díky tomu teď můžeme všichni říci Ne zapomínání historie Gulagu.

vydáno 16. 2. 2015

Vladimir Putin a jeho vláda se právě v rámci svého boje proti ruské občanské společnosti snaží zadusit činnost sdružení Memorial, organizace, která v Rusku připomíná stalinské zločiny a historii Gulagu. Jediné ruské muzeum Gulagu, Perm 36, muselo ukončit svou činnost oficiálně pro nedostatek financí, což je jinými slovy vyjádřený naprostý nezájem státních orgánů o pitvání se ve vlastní temné minulosti. V této situaci se loňská výprava čtveřice Čechů zdá jako zjevení. Jejím účelem bylo totiž nalezení a zdokumentování opuštěných lágrů uprostřed sibiřské tajgy. A byl to právě Pavel Blažek, který se přes půl světa táhnul s potřebnou technikou, aby mohl světu zprostředkovat něco, co běžný smrtelník nikdy nebude mít šanci vidět. Procházku po Stalinově koncentráku. 

Od sedmi letech na táborech, puťácích, na vodě, ve třinácti první sólo vandr, který „celý probál někde pod převisem ve Žďárských vrších“. V pubertě už aktivně lezl po skalách a snil o mocných štítech Yosemitských hor. Pak ale spadnul ze třinácti metrů, polámal si obratle a další docela důležité části těla a začal víc přemýšlet. Když se po tři čtvrtě roce dal zase do formy, vylezl v následujících sezonách nejtěžší „věci“ svého života. A odjel do Spojených států za štíty svých snů. 

„Člověk tam chytnul vítr a vědomí, že stačí trochu makat, neflákat to a pak si můžete dělat, co chcete. Jeden víkend lezení ledu v Coloradu, další víkend v Yellowstonu, třetí víkend s levnou letenkou na první volný let, který na letišti měli. Co bylo do dvanácti set kilometrů jízdy, nebyl problém.“

Sny o dráze profesionálního horského vůdce mu pomohla korigovat další krizová situace, během níž se sám samojediný (někdejší výprava do Žďárských vrchů ho, zdá se, nepoučila) dostal uprostřed skalní stěny do ledového pole a jen díky chladnokrevnosti, vytrvalosti a štěstí opět nespadl z poměrně značné výšky.

„Došlo mi, že bych se měl poohlídnout po něčem jiným. Tak jsem se začal zajímat o Grónsko a podobný destinace a trénovat s pneumatikou naplněnou betonem, abych si zvykl na saně,“ líčí Pavel svůj vnitřní přerod.

V Grónsku nebyl, z Islandu ho dvakrát vyhnala mocná příroda, a tak obrátil svou pozornost k východu. Když s kolegou Vaškem Sůrou jako první Češi přešli v roce 2010 zimní Bajkal, měl s sebou už technické vybavení zvící menší kanceláře, tak aby mohl svým přátelům, fanouškům a ostatním cestovatelům zprostředkovat zážitky z unikátní cesty. 

„Počítače mě vždycky bavily, už ve Státech jsem koketoval s programováním a sledoval technické blogy a možnosti přenášení a ukládání dat v extrémních podmínkách. První satelitní telefony, to byla pro mě bomba,“ líčí Pavel svoje technologické začátky.

„Vždycky pro mě bylo důležitý umět podat svoje zážitky, chytit lidi, zaujmout je. Ne každý má chuť někam vyrazit, ale každý se zajímá o to, co je nevšední, takže mi to přišlo jako geniální věc. A nezbylo mi než se všechno naučit, protože kdybych měl někoho platit, tak nikdy nikam nepojedu. Časem jsem se naučil programovat stránky, dávat dohromady vybavení, pospojovat to, sehnat solární panely, který jsou pro takový zařízení ideální a moc neváží. Je za tím milion hodin hledání, shánění a zkoušení. Takové zkušenosti jsou ale k nezaplacení a já si tou cestou prošel.“


  • Pavel Blažek
  • Český dobrodruh, lezec, polárník a explorer
  • Má za sebou solo přechod Bajkalu a další působivé výkony
  • Vyrábí stojany na fotky, výstavní systémy, programuje webové stránky
  • A právě teď hledá možnosti dalšího rozšíření webu gulag.cz do podoby velkého Online muzea Gulagu.
  • O podporu žádá i veřejnost (máte možnost se třeba zúčastnit i další expedice:-).
  • Více na portále Hithit (www.hithit.cz/gulag) či na webu www.gulag.cz.

Z bajkalské výpravy sice domů posílal i sestřihaná videa, ovšem spoustu při té příležitosti nabytých zkušeností není třeba závidět: „Deset hodin jdete, dvě hodiny stavíte stan, vaříte jídlo a dáváte dohromady výbavu. Pak jde jeden spát a druhý hodinu a půl dává dohromady zprávu, musí to napsat, odeslat, stáhnout fotky. Musíte se starat správně o techniku a všechny baterky, paměťový karty a nakonec i laptop nosit na těle. Když fotíte v minus třiceti, v tu ránu vám mrznou prsty, uděláte dvě fotky a musíte si navléct rukavice. Technika odchází, praskaly nám dráty, protože jsem tehdy ještě nevěděl, že mám kupovat silikonový kabely, který jsou krásně ohebný i v minus čtyřiceti, solární panely nestíhají, protože jste pod horama a sluníčka je málo.“

Fakt ale je, že z Bajkalu vznikl ucelený cestopis se vším všudy. A právě kvůli zdařilým reportům z expedic Pavla Blažka loni na počátku léta oslovili pražští badatelé a dobrodruzi v čele se Štěpánem Černouškem, kteří se chystali do tajgy objevovat opuštěné gulagy.                                                                                                                  

„Štěpán měl v květnu 2013 hotovou akci. Měl tým, měl to zafinancovaný, připravený. Napsali mi, jestli bych nebyl ochoten jim vyladit techniku, aby to fungovalo. Dali jsme si schůzku, já jim tam tři hodiny vymlouval díru do hlavy, kluci si dělali poznámky a úsměvy jim pozvolna hasly, když se dozvídali, co všechno je potřeba a kolik to stojí. Snad hned druhý den mi píše Štěpán: ‚Bylo mi jasný už ve vlaku zpátky do Prahy, že bude asi jednodušší nabídnout vám, abyste jel s námi, než se to celý učit. Nemáte zájem?‘

Znova jsme se sešli, znova to probrali a mně došlo, že bych byl hloupý, kdybych nejel.“

Se všemi zkušenostmi, zocelen dvěma výpravami na Bajkal, z nichž tu druhou podnikl (jak jinak) sólo, ocitl se Pavel zanedlouho v nesmírných rozlohách Sibiře a zjistil, že skutečný extrém až dosud nepoznal.

„Tady dostáváte totálně na prdel, víte, že tajga je schopná vás sežrat, protože je tam furt vlhko, jsou tam furt komáři, protože se pořád brodíte po kolena v bahně, protože vyjdete z tábora pět metrů, zatočíte se a nevíte, kde jste, a naprosto jasně si uvědomujete, že byste tam zemřel, kdyby se něco malýho zvrtlo. A přitom jste na místě, kde kdysi žila spousta lidí.“

Na úvahy o konci života ale jaksi nebyl čas. Po strastech z cesty zbývalo na samotnou práci v lágru Barabanicha tak málo času, že musel Pavel pracovat nonstop. Celý den o samotě uprostřed místa, kde trpěly tisíce lidí. Fotit, pořád dokola a všechno. Ideou totiž bylo udělat virtuální prohlídku, jakou poskytuje Google Street View, jen  z trochu pochmurnějších míst. Pavel tak dlouho před odjezdem vybíhal na kopce kolem Chrudimi, fotil a po večerech se učil skládat panoramata.

„Nafotit panoráma je docela komplikovaný proces složený z dvaceti třiceti kroků, které musíte přesně dodržet. Každé panoráma je složené z devadesáti pěti fotografií, které musíte nafotit v přesných úhlech. Vyžaduje to práci a nedá se to ošidit. A vy to navíc děláte s tím, že celá ta sranda stojí hrozný peníze. Proto jsem chtěl přivézt kvalitu. Takže jsem všechno fotil full HD s HDR technologií, kdy každý záběr fotíte pětkrát, to znamená mrtě energie, mrtě dat, který musíte někam ukládat.

Všechno jsem dopředu nakoupil, naučil se, sehnal softwary, vymyslel napájení tak, aby to bylo co nejlehčí a fungovalo to v daných podmínkách. Samozřejmě ne všechno se povede, ale s tím se musí počítat. Celkem to ale klaplo a my přivezli unikátní záběry ve špičkový kvalitě.“

Během několika dní, které ve výsledku expedice v lágru strávila, vzniklo šestnáct tisíc fotografií, z nichž Pavel posléze sestavil dvě stě panoramat. Díky tomuto unikátnímu výkonu si dnes každý smrtelník může „užít“ procházku po samotce, jídelně, pod strážní věží, ubikacích a kancelářích jednoho ze stovek koncentráků, které v tajze stojí opuštěné ze dne na den, tak jak sovětští vůdci měnili svůj názor nebo umírali.

To vše na webové stránce gulag.cz, jejíž spuštění vyvolalo doslova evropskou senzaci.

„Plán byl, že se vrátíme a uděláme ochutnávku. Takže jsme udělali teaser, dali jsme na web dvacet třicet panoramat a zpracovali jsme k tomu základní informace. Úplně trapně jsme ještě koupili ten nejlevnější webhosting, který existoval, a oslovili jsme média. A najednou přišlo pozvání do jedný televize, do druhý televize, do rádia, do dalšího rádia, do jedněch novin, do dalších novin a nám volaj z webhostingu a říkaj: „Chlapi, vy jste se totálně zbláznili, nám to tady bourá servery.“ Návštěvnost totiž vylítla na patnáct tisíc denně. Německo, Chorvatsko, Polsko. Ozývali se novináři z Rakouska, Německa, Anglie a my se tetelili radostí, že se to vyplatilo a lidi o to mají zájem.“

Gulag.cz už je zavedená adresa, aktivity jejích správců tím ale zdaleka nekončí. S pardubickou univerzitou uzavřeli dohodu o restaurování a konzervaci více než dvou set artefaktů, které z lágru přivezli, v ideálním případě je v plánu částečná rekonstrukce původního gulagu a jeho putování po Evropě. Po technickém zdokonalení hodlají Pavel Blažek a Štěpán Černoušek rozšířit věhlas gulagu.cz i v Americe. 

„To, co je teď na stránkách, je jen špička ledovce, spoustu věcí se ještě chystáme tam dát,“ těší se Pavel Blažek na svůj další boj se zapomínáním na totalitní minulost.

 

Autor: Jan Hanzlík

Foto: Jan Hanzlík a archiv ŠČ

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více