Václav Dort:
Špatný komiks? Nikdy.

Ne zjednodušenému pohledu na svět komiksu

Hellboy nebo Superman? Patří vůbec do jednoho světa? A nedělá ten druhý tomu prvnímu ostudu? Mít v knihovně poličku s komiksy je dneska skoro povinnost. Kdybyste k sobě domů pozvali Václava Dorta, stačila by mu vteřina na to, aby zjistil, jací jste. První byl komiks Karla Franty Malý Vinnetou. A pak Čtyřlístek, jak jinak. Vyrostlo na něm několik generací a dodnes jsou příběhy z Třeskoprsk nejznámějším a nejúspěšnějších českým komiksem.

vydáno 23. 10. 2014
Když začal po revoluci Václav Dort pracovat jako grafik a technolog DTP, komiks mu fatálně překřížil cestu podruhé. Tentokrát už profesně. V roce 1993 stál u zrodu úplně prvního časopisu Comics Aréna, který chtěl vydávat zahraniční komiksy, a pár let na to rozjížděl další komiksové vydavatelství, jehož se stal později spolumajitelem. „Postupně jsem si uvědomoval, co se mi na komiksech líbí, začal na ně mít vlastní názor, a zjistil, že je potřebuju vydávat po svým.“ A tak nejdřív vznikl Calibre Publishing a později Comics Centrum, které letos slaví 11 let.  
 
Přesah vs. umělá hmota  
Je přísný kritik, ale když je komiks dobře nakreslený a dobře napsaný, dokáže ho Václav Dort ocenit jako nikdo jiný. Se zápalem malého dítěte o něm mluví hodiny, odkrývá před vámi souvislosti, roviny a detaily, na které byste sami snad ani nikdy nepřišli, a vy po půl dni stráveném v jeho kanceláři nabydete dojmu, že jste ten komiks přechroustali pětkrát tam a zpátky, i když před vámi stále leží nedotčený v celofánu. Miluje příběhy se smysluplným přesahem - kulturním, popkulturním anebo morálním. Co naopak nesnáší, je hloupost, prázdnota a samo-účelovost, kterými jsou podle něj protkané superhrdinské komiksy. „Chybí v nich emoce a používají scenáristické berličky, které jsou pro mě neskousnutelné. Působí na mě jako umělohmotný produkt bez vůně a zápachu. Na druhou stranu ale neberu ani komiksy, ve kterých se jejich autoři schovávají za „vážné náměty“. Výsledek je pak pseudointelektuální žvást.“



Václav Dort (*1971 v Praze)
šéfredaktor, grafik a neúnavný popularizátor komiksu
 
  • profesionálně se věnuje komiksu od roku 1996
  • od roku 2003 je vůdčím duchem nakladatelství Comics Centrum.
  • digitálně restauroval několik světových komiksů: Drsná škola, Pohádka o zlobivé kryse, Vrána a především první komiksový román Dobrodružství Luthera Arkwrighta.
  • zorganizoval návštěvu prvního světového komiksového autora Bryana Talbota u nás a také návštěvu autora kultovního komiksu Vrána Jamese O' Barra u příležitosti již čtvrtého vydání této knihy v České republice.
  • v letošním roce vydal největší a nejrozsáhlejší komiksovou knihu u nás, Kurva velký Sin City. Má 1360 stran a váží 6 kilo.
Historii komiksů v Americe u nás málokdo zná, takže alespoň ve zkratce: do roku 1954 panovala ve světě komiksu relativní svoboda, tvořil se a publikoval jakýkoliv dospělý žánr od detektivek, přes gangsterky a horory až po milostné romány. Pak ale, v době McCarthismu, vyšla kniha profesora Werthama „Svádění neviňátek“, která dokonce vyvolala slyšení před kongresem a komiksy byly označeny za neamerické. „To vedlo k založení cenzurních pravidel a prodávat se směly pouze komiksy označené schvalovací pečetí, že tato pravidla dodržují. Znamenalo to konec největšího vydavatelství EC comics, ale i komiksu pro dospělé vůbec, a umožnilo to vznik superhrdinů v jejich současné podobě. Velká vydavatelství, která se tenkrát přizpůsobila, na tom založila svůj byznys a dodržují tato pravidla dodnes.“ 
 
Komiksovou revoluci přineslo až nové nakladatelství Dark Horse, založené v polovině osmdesátých let, které si tuto svázanost uvědomilo a v roce 1993 začalo vydávat, nejdříve na pokračování, dnes už kultovní Sin City. „Frank Miller se v něm vykašlal na všechna cenzurní pravidla a v tu chvíli čtenáři vyhládlí po komiksech pro dospělé, sáhli po kriminálce, navíc zabalené do neuvěřitelného neo-noirového stylu. Byl to tedy Miller, kdo otevřel dveře dospělým tématům zpátky do komiksu. To, že je dnes Sin City takový fenomén není jen pro jeho úžasnou kresbu, příběh a atmosféru. Je to zároveň rebelská věc, která šla vždycky proti proudu.“ 
 
V Čechách je to boj
Jestli v Americe házeli komiksu pod nohy klacky, tak v Čechách to byly (a stále jsou) rovnou celé stromy. Za totality byl u nás komiks vnímán jako nástroj imperialistické propagandy a jako takový byl omezovaný a zesměšňovaný. Zelenou měly jen komiksy pro děti. Třeba onen Čtyřlístek, a nebo dobrodružné komiksy v ABC. Takovým naším doktorem Werthamem byl Josef Škvorecký a jeho „Prostinký svět comics“ otištěný ve „Světové literatuře“ v roce 1965. Na komiks tam nazírá jako na literární žánr, což je úplně špatně. A lehce pak dokazuje jeho hloupost. Je to jakoby srovnával zvukovou stopu filmu s rozhlasovou hrou.“
I v době, kdy číst komiksy je dost "in", to ale nemá jejich vydavatel v Čechách vůbec snadné a bojovat musí hned na několika frontách najednou. V zahraničí už má dnes Václav Dort dostatečně velkou reputaci na to, aby mu prodávali licence jejich majitelé bez problémů a rádi. Často dokonce považují vydání Comics Centra za lepší než originály. Bohužel ale v zahraničí i po letech spolupráce paradoxně nepočítají s tím, že by chtěl někdo překládat komiksy do jiné řeči. "Strašně to komplikuje práci.
 
Musíte být opravdu velmi zručný grafik, u starších komiksů i litograf a technolog, aby se daly změnit nejen texty v bublinách, ale i v obrázcích. O kvalitě podkladů, které si za těžký peníz pořídíte, raději pomlčím". Problematický bývá i samotný překlad. Řeč komiksu má přeci jen svá specifika a málokdo s nimi umí dostatečně citlivě pracovat. "Pro běžného překladatele je to celkem problém. Musí se zachovávat rytmus, délka a přesnost. U beletrie si člověk může přidat opis větou, tady to nejde. V mnohém se překlad komiksů podobá překladu filmů. Takový překladatel musí umět psát především dialogy."
 
No a dál existuje něco jako lokální komplikace. Například výroba. Málokterá česká tiskárna totiž dokáže tisknout a vázat komiksy tak, jak si to žádají. "Noční můra jsou papíry. Komiksy tištěné v zahraničí jsou o polovinu lehčí. Takové papíry u nás nejsou. Prostě šetřete naše lesy! Papír se prodává na kila, ne na metry. Papíry jsou čím dál tím tenčí a těžší. Naprosto v rozporu se zájmy vydavatelů." Nejen s tím pak souvisejí náklady, které jsou v porovnání s beletrií obrovské. "Ceny za licence a digitální data, cena za DTP a grafiku - v běžně tištěných nákladech u nás je těžké tohle všechno rozpustit. Licensorům je naprosto jedno, jak je naše země velká, platíme za licence stejně jako v Americe nebo v Německu. Přesto ve většině případů dokážeme udržet cenu stejnou, jako v zahraničí."
 
Úplně největším nepřítelem jsou ale na cestě Václava Dorta předsudky. Ty zásadně ovlivňují prodeje, ochotu prodejců si o prodávaných komiksech něco zjistit a dokázat zákazníkovi poradit. Knihkupci prý většinou komiksy nesnášejí a zákazníky od nich různě odrazují a hledají záminky, jak každý komiks z prodejny vystrnadit. "Na komiksy pohlížejí hůř než na pornografii. Dodnes si vzpomínám na historku z jednoho knihkupectví v Kutné Hoře. Paní v knihkupectví sháněla pro zákazníka náš komiks 300: Bitva u Thermopyl. Když si komiks prohlédla, vrátila nám ho s tím, že pán, který měl o tuhle knížku zájem, je slušný a poslouchá vážnou hudbu a určitě by nikdy nic podobného nemohl chtít. Taky je problém se dostat do kulturní obce. Naštěstí je řada osvícených novinářů, mezi kterými máme i  spoustu našich čtenářů."
 
Kurva velkej závazek
Stejně jako je Václav Dort tvrdý vůči ostatním, je nekompromisní při výběru titulů v rámci svého vydavatelství. Jak sám říká, v životě by nevydal špatný komiks jen proto, aby vydělal. „Nechtěl bych na něco takového plýtvat silami a časem. A ani bych si to konec konců nemohl dovolit vůči čtenářům, kteří věří v kvalitu našeho výběru. Zničil bych si dobré jméno a zklamal jejich důvěru, kterou jsme budovali tolik let. Je tak velká, že nám lidi byli ochotní dva měsíce dopředu poslat 2200 korun jen za slib, že vydáme Kurva velký Sin City. Nakonec se jich sešlo víc než osm set, skoro trojnásobek toho, co jsme předpokládali. Taková důvěra je prostě ohromný závazek a moc si jí vážím na to, abych ji zničil.“ 
 
V rámci byznysu tohle není nejsnadnější přístup, ale kromě ohlasu inteligentních čtenářů může vydavateli komiksů přinést řadu nezapomenutelných okamžiků, za které bojovat prostě stojí. Bezkonkurenčně nejvíce přirostla Václavu Dortovi k srdci „Vrána“, komiks plný hlubokých emocí od Jamese O’Barra. A právě O’Barra se podařilo Comics Centru před třemi lety dostat do Čech a Václav Dort s ním mohl strávit čas, na který nikdy nezapomene. „Zažil jsem dvojité blaho. Ukázalo se totiž, že oba máme rádi Jana Švankmajera a shodou okolností v té době probíhala v domě U zvonu jeho velká výstava. Takže jsem si mohl jako jediný člověk na světě užít výstavu Jana Švankmajera v doprovodu Jamese O' Barra. No prostě paráda.“ Podobných momentů, na které může být Václav Dort pyšný, je ale víc. Například digitálně zrestauroval „Drsnou školu“, „Dobrodružství Luthera Arkwighta“ a „Pohádky o zlobivé kryse“, které dnes díky němu může tisknout celý svět. A taky dělá nejvíce ceněné překlady komiksů rebela Franka Millera.  
 
Stále čekám 
To, že Václav Dort vydává jen zahraniční tituly, má svůj důvod. Nikdo prý zatím u nás nevytvořil komiks, který by stál za otištění. „Stále čekám na to, až se to někomu povede. Nebo až mě alespoň bude někdo ochotný poslouchat, jak to má udělat. A bude to předělávat do té doby, něž to bude takové, jaké to má být.“ Našim autorům prý většinou chybí sebereflexe, trpělivost, houževnatost i talent. „Nechtějí něco vyprávět a udělat někomu radost a mít pocit z dobře odvedené práce. Z toho, že to bude někoho bavit číst. Oni chtějí dělat komiks, jen aby dělali komiks. Aby se odlišili a za to slovo schovali své různé nedostatečnosti. Vůbec se mi zdá, že u nás lidi pořád nechápou, že slovo umění je odvozeno od slova umět.“ 

Autor: IM Cyber

Foto: Jana Kusalová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více