Robert Vlach:
Digitální nomád volné nohy má

Ne sezení v kanceláři

Podnikat na volné noze začínal v době, kdy se většina lidí na freelancery dívala skrz prsty. Ani on sám neměl o správnosti svého směřování jasno. Naopak. Trápily ho obavy, že podnikání pohltí veškerý jeho volný čas, připraví ho o přátele, uhasí vrozený entuziasmus... Dnes však Robert Vlach svobodně propojuje práci s cestováním po světě, jeho podnikatelské know-how se těší obecnému uznání a magická zaklínadla „jsem ve stresu“ a „nestíhám“ nemají v jeho slovníku místo.

vydáno 13. 10. 2014
Robertovi bylo třináct let, když jeho rodiče začali podnikat. V přímém přenosu sledoval, co založení firmy obnáší. „Práce od nevidím do nevidím, snaha zorientovat se v komplikované legislativě, obrovská zodpovědnost za lidi, které zaměstnáváte... Už tehdy jsem se rozhodl, že tudy moje cesta rozhodně nepovede,“ rekapituluje v úvodu určující zkušenost z dospívání. 
 
Po střední škole se pustil do studia Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, hned v prvním ročníku však odešel. „Nechtěl jsem se hrabat v padesát let starých grafech, které nemají s realitou nic společného,“ vysvětluje. Místo vysedávání ve vysokoškolských lavicích odjel „na blind“ do Katalánska. Jak sám podotýká, přálo mu štěstí. Okamžitě ho totiž najal marocký majitel firmy zabývající se klimatizací a vytápěním. Co na tom, že zaměstnavatel neuměl ani slovo anglicky a pro Roberta byla tehdy španělština „terra incognita“ – s chlebodárcem, jemuž měl připravit firemní webové stránky, se celkem úspěšně dorozumíval „rukama nohama“. 



Robert Vlach (*1978)
Působí jako podnikatelský poradce a provozovatel webového portálu Na volné noze pro nezávislé profesionály, živnostníky a podnikatele. Jako první se v Česku začal věnovat systematické podpoře podnikání nezávislých profesionálů.
  • Aktivně publikuje, aktuálně se soustředí například na vymýcení předsudků týkajících se podnikání na volné noze (více na: navolnenoze.cz/blog/predsudky/).
  • Byl oceněn jako Živnostník roku 2011 Moravskoslezského kraje.
  • S přítelkyní, která je také na volné noze, žije střídavě v Beskydech a Ostravě. 
Od španělského temperamentu k vyhoření
Během přípravy webu se mladý programátor rychle naučil španělsky. Nově osvojená řeč mu kromě pracovních příležitostí otevřela i dosud nepoznané cesty k pestřejšímu vnitřnímu prožívání – energický jazyk v něm rozvázal emoce, stal se otevřenějším, hravějším a temperamentnějším... „Můj marocký zaměstnavatel navíc spolupracoval s mnoha přistěhovalci a lidmi na spodní příčce sociálního žebříčku, což pro mě byla velká životní lekce, ze které jsem posléze čerpal v mnoha různých situacích,“ vysvětluje. 
 
Z malého katalánského města se Robert po čase přesunul do Barcelony, kde se jako nezávislý profesionál podílel na vývoji specializovaných webových služeb. Tehdy poprvé pronikl do podnikání na volné noze, i když o tom v té době ještě neměl tušení a podobnému „značkování“ své práce se nevědomky vyhýbal.
 
Ve Španělsku se do svých pracovních závazků ponořil natolik, že si přestal hlídat osobní limity a mantinely. „Pracoval jsem až šestnáct hodin denně, bral jsem si maximálně jeden den volna v týdnu. Není asi divu, že jsem po čase totálně vyhořel,“ rekapituluje věcně. Přepálené pojistky ho motivovaly k tomu, aby oblast IT opustil a vrátil se do Česka. Ztracené síly načerpal během pobytu ve valtické vinařské škole, kde spolu s civilkáři rok pracoval na vinicích a podílel se na výrobě vína. 
 
Sám svým pánem
Manuální činnost mu pomohla s pročištěním přetížených mozkových závitů a sklepáním stresu, vnitřní neklid a touha po změně ho však po nějakém čase dostihly i na malém moravském městě. Nezbývalo než se sbalit a dát věci znovu do pohybu. V roce 2003 si Robert zařídil živnostenský list, vrátil se k IT a zároveň začal více podporovat lidi kolem sebe. „Někdy v té době mi s definitivní platností došlo, že nerad poslouchám něčí rozhodnutí. Naopak chci být vlastním pánem a určovat si, jakým směrem se vydám,“ podotýká. 
 
Vlastní firmu nechtěl a klasické zaměstnání ho také nelákalo. Přechod na volnou nohu se tak stal poměrně logickým východiskem, i když zprvu měl do často omílané „zlaté střední cesty“ daleko. „Na rozdíl od lidí, kteří jsou namotivovaní programy a knihami, jsem nechtěl podnikat. Příliš jsem se bál ceny, kterou bych za pomyslné vavříny zaplatil,“ zdůrazňuje muž, jehož hrubé roční příjmy dnes dosahují až dvou milionů korun a který stejně jako mnoho ostatních „volnonožců“ začínal víceméně od nuly. 
 
„Vykročení na sólovou dráhu je nepříjemné. Nevíte, co vás čeká, někdy se i celkem oprávněně bojíte, zda budete mít na nájem. Navíc jsem v začátcích neznal téměř nikoho, kdo by tímhle způsobem podnikal. Většinová společnost na freelancery pohlížela spíše s nedůvěrou,“ popisuje Robert cestu osobní emancipace, na níž se kromě společenských předsudků potýkal i s těmi vlastními, hluboce zakořeněnými. 
 
Kdy si konečně najdeš pořádnou práci?
Nápad založit portál Na volné noze sdružující nezávislé profesionály se v Robertově hlavě rodil pozvolna. Během pobytu v Mexiku se rozhodl, že přepracuje malý web, který původně založil pro několik známých freelancerů, a pustí se do systematické podpory malé komunity „volnonožců“. Věděl, že se nevrhá do oblasti, která by byla in, ale nijak to neřešil. 
 
„V roce 2005 ještě převažoval názor, že být na volné noze je kariérní sebevražda. Proti proudu šlo jen několik odvážlivců, kteří jsou dneska shodou okolností špičkami ve svém oboru,“ vysvětluje Robert. Sám o správnosti zvolené cesty již nepochyboval. Objevil totiž silné hnací motory, které jsou s nezávislým podnikáním spojeny, a bylo rozhodnuto... „Osobní svoboda, volnost a možnost rozhodovat o svém volném čase hravě vyvážily rozpačité chvíle, kdy se vás starší příbuzní nebo známí ptali: ‚A kdy už přestaneš být na té volné noze a najdeš si nějakou pořádnou práci?‘“ rekapituluje podnikatelský poradce se smíchem. 
 
Status quo se začal měnit v roce 2008 spolu s příchodem hospodářské krize. Tehdy nastal doslova „exodus na volnou nohu“ a projekt, jehož cílem je podporovat české nezávislé profesionály, nabral na obrátkách. Dnes Robertův portál navštíví přes půl milionu lidí ročně a katalog freelancerů, které sdružuje, se stále rozrůstá. Kromě webu a poradenské činnosti pořádá pravidelné školení a kurzy a bojuje proti předsudkům, jež se s podnikáním na volné noze pojí. „V téhle oblasti se snažím jít aktivně proti proudu. Hodně lidí se mnou může nesouhlasit, ale mám za to, že největší překážkou úspěchu není stát, ale pasivní přístup mnoha profesionálů,“ říká Robert. 
 
Všichni nemusejí sedět v kanclu
Touha zkoušet věci vlastní cestou se promítla i do jeho pojetí dovolené. Jste-li na volné noze, bývá problém vypnout déle než na týden. Nejen s ohledem na ušlý zisk, ale také na hromadu nevyřízených e-mailů, která na vás po návratu čeká. V roce 2008 se proto Robert spolu s přáteli rozhodl, že vyrazí s notebooky do Portugalska a během výletu zkusí trochu pracovat. Průkopnická cesta slavila úspěch. 
 
Rok nato v zahraničí objevil termín „digital nomad“ (digitální nomád) a jako první o něm napsal článek. Jakmile koncept práce na cestách pronikl do éteru, všimla si ho média a „už to jelo“. Sám Robert se na nomádskou dovolenou vydává několikrát ročně, naposledy například do Francie. Bez váhání tvrdí, že je možné spojit práci s pobytem v zahraničí, aniž by čeští klienti poznali jakýkoliv rozdíl v kvalitě.
 
Zážitkový „tábor“ pro dospělé
„Zjištění, že kvůli práci nemusím sedět v kanclu nebo doma, pro mě znamenalo vysvobození. Jsem milovník jižního podnebí a tuzemskou zimu zvládám obtížně. Z metrů sněhu a všudypřítomné tmy na mě okamžitě padá deprese. Digitální nomádství mi nabízí skvělou možnost úniku, aniž bych tím jakkoliv ohrozil podnikatelský úspěch a pohodlí svých klientů. A rozhodně to není sranda, kterou si může dopřát jen zlatá mládež,“ zdůrazňuje. Pokud lítáte po Evropě a pronajímáte si byty například přes airbnb (www.airbnb.cz), zvládnete si podle Roberta užít dva krásné týdny za dostupnou cenu. „Je to takový letní tábor pro dospělé, během něhož máte možnost trávit měsíc v novém prostředí a se zajímavými lidmi různých profesí. To se vám při běžné kancelářské rutině jen tak nepoštěstí,“ uzavírá digitální nomád spokojeně.

Autor: Eva Karlasová

Foto: Jana Kusalová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více