Tomáš Votruba:
Tělo, teď usni

Ne dlouhému spánku

Je to už šest let, co se Tomáš rozhodl, že chce mít na život prostě víc času. A protože den jen tak nenafouknete, zkrátil si noc. Místo klasických sedmi hodin teď spí běžně čtyři. Získá tím každý den tři hodiny života k dobru. A jestli si myslíte, že po šesti letech tak krátkého spánku musí Tomáš zákonitě vypadat nezdravě a unaveně, opak je pravdou. Když jsem se s Tomášem setkala kvůli rozhovoru, energií doslova překypoval. Aby ne, byl zrovna čerstvý po svém pravidelném dvacetiminutovém šlofíku.

vydáno 30. 6. 2014
Omezení spánkového režimu může některým znít tak trochu jako půst nebo veganství, ale stejně tak jako zastánci neživočišné stravy i Tomáš je přesvědčen, že ho nový životní režim posiluje. Tedy pokud dodržuje jeho pravidla. Čas, který tělu ukradne v noci, mu musí totiž nahradit. Ubrat si tři hodiny z noci a hotovo, tak snadné to zas není. Za každý ubraný cyklus, tedy za každou hodinu a půl nočního spánku, musí Tomáš tělu dopřát takzvaného šlofíka během dne. A cože je šlofík? Nic jiného, než co praktikovali už generace před námi, dvacetiminutový rychlo-spánek. 
 
Tomáš začal se svým spánkovým režimem experimentovat před šesti lety. Tehdy vyrazil s několika svými kamarády užít si společný víkend na chatu a to poslední co měli v plánu, bylo ho prospat. Tehdy jeden z kamarádů navrhl řešení. Takzvaný polyfazický spánek. Tedy režim, kdy člověk spí kromě noci i přes den. Kolik hodin si pak dopřeje přes noc a kolik si k tomu přidá šlofíků přes den, je už na každém zvlášť. Kluci se tehdy pustili rovnou do celkem pokročilé varianty. V noci spali pouze tři hodiny a chybějící odpočinek si nahrazovali třemi dvaceti-minutovými šlofíky během dne.



Tomáš Votruba (*30. května. 1989)
Polyfazický spáč a kouč 
 
  • První zkušenosti získal s polyfazickým spánkem získal v roce v době svých studií informatiky na VUT v roce 2009.
  • V tomtéž roce založil aplikaci Sleeper.cz pro monitorování polyfazického spánku, kterou ale později pro nevalný zájem veřejnosti zrušil.
  • Kvůli svému zájmu o osobnostní rozvoj přerušil studium informatiky a přesedlal na hodiny psychologie na FSS Masarykovy univerzity.
  • V současné době pracuje jako kouč na základě techniky Gestalt Essence.
Existuje spousta dohadů o tom, že polyfazický spánek praktikovala i řada géniů naší historie. Jako například Leonardo Da Vinci, Thomas Jefferson, Nikola Tesla, Thomas Edison, Napoleon nebo Winston Churchill. Přesvědčivé důkazy o tom ale neexistují a zeptat se jich už nemůžeme.
 
Pro nás netypický spánkový režim má ale velkou řadu kritiků. Jedním z nich je i psycholog a softwarový podnikatel Piotr Woźniak, který je přesvědčen, že spánek rozdělený do více než dvou částí je zaručeně nezdravý. Tím, že polyfazičtí spáči omezují čas strávený v různých fázích spánkového cyklu, se prý nevyvarují stejných negativních dopadů jako má spánková deprivace. Podle Woźniaka je čeká snížení duševních i fyzických schopností, vyšší hladina stresu a také oslabení imunního systému.
 
V extrémních bojových situacích takzvané napování, jak se také říká polyfázovému spánku, využívali i americké ozbrojené síly a kanadští armádní piloti. Ke krátkým úsekům spánku se uchylovali ve chvíli, kdy neměli možnost dopřát si delší nepřerušovaný spánek. Dvaceti minutové pravidelné napy jim pomáhaly vyhnout se spánkové deprivaci a udržet si tak požadovaný výkon i několik dní. 
 
Každý rok měsíc času navíc
Tomáš se pro polyfazický spánek nadchl a šlofíkovat už od té doby nepřestal. Dnes spí běžně v noci tři až čtyři a půl hodiny a tvrdí, že mu tato změna přinesla do života pohodu. „Mám času na rozdávání, uklidňuje mě to. Ve škole mě to děsně tížilo, byl to kolotoč. Učení, do toho pracovní půl úvazek, nějaké ty zájmy, přítelkyně,“ Samozřejmě nic, co by asi neznal každý z nás, ale upřímně, kdo z nás stíhá všechno, čemu by se chtěl věnovat? A právě proto Tomáš řekl ne dlouhému spánku: „Je to smutné odkládat v životě to, co opravdu chcete dělat. Polyfazický spánek mi ušetří spoustu času, a tak stíhám všechno, co chci.“
 
Podle svých propočtů teď rok co rok Tomáš získá přibližně měsíc času navíc. Zadarmo to ale nebylo, musel změnit své zvyky a to nebylo snadné. Prvním úskalím bylo naučit se při šlofíku opravdu usnout. Pokud by se vám totiž celý šlofík i s usínáním nakonec protáhl na hodinu, moc času byste ve výsledku neušetřili. Ale podle Tomáše jde jen o praxi. Dnes se natáhne a během pár minut o sobě neví. „Nejdřív se začnu soustředit na svůj dech, pak pomalu snižuju jeho frekvenci, a tak tělu řeknu, že chci usnout.“
 
Problémem ale může být i vaše okolí a nejbližší. Partner(ka) přeci jen asi neocení, když s ním neusínáte, v noci se pak plížíte z postele ještě před svítáním a nedej bože ho při vašem nočním bloumání pravidelně budíte. To chce opravdu někoho, kdo má pochopení. „Přítelkyně mi dávala jasně najevo, že můj podivný spánek se jí nelíbí, ale dneska už je to bývalá přítelkyně. Našel jsem si slečnu, která si po práci dává šlofíka se mnou,“ usmívá se Tomáš.
 
Jako polyfazický spáč musíte počítat i s tím, že vás každodenní pospávání nemusí vykreslovat v příliš dobrém světle. Tomáš si to vyzkoušel na vlastní kůži na návštěvě u rodičů své nové přítelkyně. Když si šel místo oběda lehnout, a to ve chvíli, kdy nebyl nijak nemocný, působilo to přinejmenším zvláštně. Ale jak sám Tomáš říká, vše je jen o zvyku a komunikaci. Rodiče přítelkyně si ho nakonec oblíbili i s jeho, pro mnohé podivným, spánkovým režimem. 
 
Ke klasickému spánku se Tomáš vrátit nehodlá, prý už ani nemůže. Když to zkoušel naposledy, začal trpět migrénami a tělo mu dalo jasně najevo, že to, co je pro většinu z nás běžné, u něj už dávno nefunguje. 
 
Uberman byl velké sousto
Se změnou spánkového režimu se změnilo i Tomášovo vnímání světa. Cykly noc a den pro něj neexistují. Den si dělí do částí před a po šlofíku. Je tak prý mnohem čerstvější. „Chtěl jsem si prostě prodloužit život a hlavně ho žít naplno. Fungovat šestnáct hodin v kuse, jak to dělá většina lidí, je prostě fuška, spoustu věcí si tolik nevychutnáte a já prostě hrozně rád žiju,“ vysvětluje Tomáš své nadšení pro polyfazický spánek. 
 
I on ale přiznává, že jeden z nejnáročnějších typů polyfazického spánku takzvaný Uberman byl i na něj příliš. Jde totiž o techniku, kdy noční spánek zrušíte úplně a místo něj už jenom šlofíkujete, a to přibližně každé čtyři hodiny. Tuhle extrémní formu spánkového režimu Tomáš vydržel tři dny. Pak ho začalo píchat u srdce, a tak se raději vrátil ke své klasice tři a půl hodiny v noci a dvakrát dvacet minut přes den.

Autor: Michaela Cmíralová

Foto: Michaela Cmíralová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více