Martin Krušina:
S kamerou mezi pytli éček

Ne blafům a podfukům

Když Martin Krušina nastoupil před sedmi lety do internetové televize Stream.cz, fungovala jako médium, jehož hlavní tváří byla Agáta Hanychová. Honit se za lacinými čísly sledovanosti výrobou pořadů, které divákům ani tvůrcům moc nedají, ale nebyl jeho styl, a tak začal coby šéfdramaturg vlastní tvorby otevírat Čechům oči. Třeba tím, že jim názorně ukázal, že mezi výběrovou šunkou a pizza nářezem je setsakramentský rozdíl. Pořady Peklo na talíři a Jídlo s.r.o. jsou dnes ostře sledovaným fenoménem, před kterým se na prodejních regálech třesou strachy všechny „šmakulády“.

vydáno 18. 6. 2014

„Během mého dávného působení v zahraničním zpravodajství TV Nova přišel šéf Pavel Zuna s myšlenkou, že bychom do hlavního vysílacího času mohli zařadit vzdělávací pořad. Všichni mu říkali, že se zbláznil, že se na to v komerční televizi nikdo koukat nebude. Tehdejší generální ředitel Petr Dvořák nakonec na nápad nedůvěřivě kývl se slovy: ‚Uděláme to levný, a když to nebude fungovat, za tři měsíce to zastavíte.‘ Ten pořad se jmenuje Víkend a běží už deset let. Ověřili jsme si na něm, že český divák není blbec, kterého je radno podceňovat, a že když se mu to podá patřičně skousnutelnou formou, zaujmou ho i poměrně těžká témata a rád se nechá poučit,“ říká Martin.

S touto filozofií se postupně začal měnit i celý program Streamu. Nejprve se začaly přidávat naučné pořady typu Slavné dny, který rozebírá nejdůležitější milníky lidské historie. „Největší změna přišla, když jsme si s šéfproducentem Streamu Lukášem Záhořem řekli, že budeme programově hledat silné osobnosti, zkušené mistry oboru, kteří dokážou pojmenovat problémy naší společnosti a říkat velmi přesvědčivé a jednoznačné ne,“ pokračuje Martin. První vlaštovkou se stal Roman Vaněk. 




Martin Krušina (*1975)
šéfdramaturg internetové televize, filmař
 
  • Pražský rodák vystudoval obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
  • Začínal v domácím zpravodajství České televize. Sedm let strávil v TV Nova jako redaktor a posléze vedoucí zahraničního zpravodajství. Reportážemi přispíval do Televizních novin a pořadu Střepiny, spoluzakládal a vedl redakci pořadu Víkend.
  • Tři roky působil jako redaktor hudebního časopisu Filter.
  • Od roku 2007 pracuje v internetové televizi Stream.cz (patří do rodiny Seznam.cz), nejdříve jako dramaturg a později jako šéfdramaturg vlastní tvorby. Režijně zde vedl například pořady Peklo na talíři, Závod o Hrad či Národ sobě. Jeho nejnovějším projektem je série Jídlo s.r.o. 
Geneze Pekla
Šéf Pražského kulinářského institutu tvůrce zaujal coby respondent v jednom z dílů pořadu Fenomén, v němž se vyjadřoval k úrovni české gastronomie. „Byl to fantasticky výřečný chlap a hned jsme věděli, že s ním chceme udělat celý pořad. Během brainstormingu, jak přesně formát uchopit, nejdřív padaly nápady o extrémním vaření při volném pádu z letadla a podobné ptákoviny. Nakonec jsme si společně řekli: Pojďme jednoduše pojmenovat největší nešvary české gastronomie,“ přibližuje vznik sedmasedmdesátidílného hitu Peklo na talíři, který má dnes na kontě 216 tisíc facebookových fanoušků a jehož sledovanost u nejzdařilejších dílů překročila dva miliony diváků. Po rozpačitých úvodních epizodách přišel díl Grónská pomazánka, kde Roman Vaněk vypočítal, že se v této „mňamce“ skrývá 32 éček, a formát byl na světě. Začaly se odhalovat tzv. šmakulády (Vaňkův terminus technicus), tedy ovocné džusy bez ovoce, čokolády bez čokolády nebo kečupy bez rajčat. 
 
Hned od začátku museli tvůrci řešit otázku, zda jmenovat konkrétní výrobce a jít tak do potenciálních sporů s inzerenty, kteří na Seznamu utrácejí své peníze. „Odpověď na tenhle otazník nám poměrně razantně dal šéf Seznamu Pavel Zima,“ vzpomíná Martin. „Na předváděčce jednoho z prvních dílů o ‚dětské‘ paštice už během promítání vykřikl, že diváci musí vidět značku a že případné obchodní problémy ať neřešíme. Tak je tedy neřešíme, což je obrovská výhoda, protože mám obavu, že v normálních televizích by takhle kontroverzní pořad vůbec nemohl běžet.“ 
 
Díky Peklu na talíři zmizelo z regálů vodou napíchané „křehčené“ maso a stažen byl i „zázračný“ džus za 2300 korun, který prodejkyně pod rouškou lživé klinické studie nabízely ve školkách důvěřivým matkám s tím, že jejich děti jsou na tom zdravotně bledě. „Myslím, že jsme přispěli k tomu, že se o těchto věcech mluví a že ty nejzrůdnější výrobky a největší šméčka jsou zřetelně na ústupu. V rámci trendu, který Roman Vaněk nazývá ‚gastronomickou pubertou‘, si lidé začínají uvědomovat, že jídlo není jen plnič pupíku, ale zásadně ovlivňuje kvalitu života, a že každý je odpovědný za to, co jí,“ říká otec pořadu ověnčeného dvěma cenami Křišťálová lupa a dodává: „Zajímavé je, že na to, kolik jsme potenciálně museli urazit firem a lidí, řešili jsme minimum výhrůžek a sporů. K soudu nešlo nic, což o něčem svědčí.“
 
Lepší lžička medu než kýbl hnoje 
Letos v dubnu vystřídal Peklo na talíři sofistikovanější formát Jídlo s.r.o., který na Peklem vyškoleného diváka klade větší nároky. „Vycházeli jsme z toho, že lidé nemají dostatečné informace, aby se mohli rozhodnout, co si koupit, a někdo jim musí ukázat, jak se ty potraviny vyrábějí. Jinými slovy, doteď jsme ukazovali etikety na obalech a teď ukazujeme, co ty položky na etiketě znamenají.“ V praxi jde o to, že štáb natočí v masokombinátu proces výroby šunky nejvyšší jakosti (kameraman Janek Rubeš při porážce prasat málem omdlel) a proces výroby pizza nářezu, což je napodobenina šunky s natolik nízkým obsahem masa, že se ani nesmí šunkou nazývat. Divák se dozví, že zatímco do 250 kilogramů masa nejvyšší kvality se přidává menší pytlík aditiv, do pizza nářezu přijdou hned čtyři obří pytle éček. A poté nechť sám pro sebe vyhodnotí, jestli se mu vyplatí investovat do kvalitnějšího zboží, nebo ne. 
 
„Výrobci to nedělají proto, že by nás chtěli otrávit. Reagují na poptávku obchodního řetězce, který potřebuje zákazníkům nabídnout párek za deset korun. Umíš vyrobit, nebo neumíš? Jestli neumíš, tak já si ho nechám dovézt z Polska. Pro výrobce, který zaměstnává dvě stě lidí z širokého okolí, je životně nezbytné ten levný párek do řetězce dodat. Plní jen společenskou poptávku,“ vysvětluje režisér. Je ale náš národ vůbec ekonomicky schopný kupovat kvalitu? „Roman Vaněk má pořekadlo: Lepší lžička medu než kýbl hnoje. Jinými slovy, lepší sníst deset kvalitních špekáčků než dvacet nekvalitních, protože masa je v těch deseti ve výsledku víc. Ale i já jsem někdy na vážkách, protože třeba alternativa zdravého kuřete, které běhá osmdesát dní po louce, vyjde třikrát dráž než nákup jatečného kuřete, které rostlo šestatřicet dní ve velkochovu.“ 
 
Ne nejen v jídle
Jak už bylo řečeno, Roman Vaněk byl první ukázkou nového směru, který na Streamu začali razit. Po úspěchu Pekla na talíři pokračovalo pátrání po dalších expertech z různých oborů, kteří se nebojí říkat ne věcem, které ve svém okolí vidí. Třetinovou náplň videokanálu tak dnes tvoří pořady, které učí Čechy vzdorovat náporu „šméčkařství“. Občanský aktivista Martin Marek ve své show Troublemaker například radí lidem, jak se vzepřít byrokracii, pořad A dost! Jana Tuny pro změnu řeší spotřebitelské kauzy: podařilo se mu například dosáhnout snížení cen skipasů v lyžařském areálu v Peci pod Sněžkou, vyprovokovat zánik podvodných (ne)půjček přes telefon a vyřadit z vysílání televize Óčko podvodnou noční soutěž Sexy Game.
 „Neustále hledáme nové tváře, které by Čechy odnaučovaly nechávat se šulit,“ dodává Martin Krušina. „Potvrdilo se nám, že lidi trápí, co se v naší zemi děje. A že když máme možnost na něco upozornit a možná i něco změnit, tak to musíme udělat.“

Autor: Veronika Koloušková

Foto: Jana Kusalová

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více