Jiří Zedníček:
Služba přítomnosti

Ne náboženské misii v kritických situacích

Mohl užívat klidného života váženého evangelického faráře. Místo toho po skončení farářského působení ve Sloupnici u Litomyšle nastoupil do Armády České republiky a stal se kaplanem. Nejen to – zúčastnil se dvou vojenských misí v Afghánistánu. Tam na dřeň poznal, jak může duchovní v armádě pomoci vojákům, aniž by plnil tradiční křesťanskou misijní úlohu. Jeho „ne“ tak paradoxně otevírá prostor pro podporu a sblížení bez ohledu na vyznání a světonázor.

vydáno 13. 5. 2014

První misí, které se zúčastnil, byl tříměsíční pobyt na nizozemské základně ISAF (International Security Assistance Force) v Uruzgánu. „Kaplani různých církví dělají jakýsi ‚pořadník‘, kdo pojede, a když armáda požádá o kaplanské místo, tak je dotyčný poslán. Trošku se snažíme, aby kaplan jel se svojí jednotkou, pokud je to možné. Mise je obrovský přínos – kaplan tam ‚své‘ vojáky pozná, mají spoustu času si vyprávět. Trávíme spolu 24 hodin, 7 dní v týdnu. Člověk tam nemá kam utéct, nemá soukromí, a to přinese prožitky a intenzivní vztahy, které mohou vydržet léta.“ Jiří nevěděl, co ho na první misi čeká, brzy se však adaptoval. „Vojáci zde hlídali poslední údolí v horách, jakousi bránu, kudy se pašují zbraně a drogy na sever do Kábulu. Žili jsme čtyři sta lidí v ohradě tři sta na tři sta metrů. Údolí bylo úrodné, místní lidé na prašné, kamenité půdě po celé generace tvrdě vydobývají tenkou vrstvu úrodného humusu, kterou zavlažují udržovanými kanály. Jsou díky pěstování rýže relativně bohatí, mají co ztratit, a proto se sami snaží chránit se proti Talibanu. Nizozemští vojáci s nimi navázali spolupráci. Za tři měsíce se podařilo zabránit třem sebevražedným útokům, jednu vestu jsme našli v příkopu pět set metrů od brány – někdo ztratil odvahu.“ Na této misi se nebojovalo mimo jiné proto, že probíhala v zimním období. Druhá mise, které se Jiří zúčastnil, trvala šest měsíců a probíhala na kábulském mezinárodním letišti Kaia North. To už byla příležitost prověřit vlastní síly. „Na prvním místě se samozřejmě člověk pozoruje, jak zvládá ponorkovou nemoc, vztahy, schopnost nadhledu nad sebou samým. Jako kaplan bych měl být ten, kdo to zvládne a dodává podporu. Fyzicky bych potřeboval víc cvičit, psychicky jsem něco zvládal líp, něco hůř. Vždycky si s někým člověk sedne a s někým ne. Pro kaplana je důležité, aby se nebavil jenom s těmi, kdo jsou mu příjemní.“ Práce kaplanů v armádě má duchovní heslo „Služba přítomnosti“, které naznačuje, že nejde ani tak o náboženské vzdělávání jako o psychickou pomoc a podporu tady a teď, v dané chvíli, situaci a prostředí. „Člověk je na misi vytržen ze svého běžného života a je více nucen zabývat se myšlenkami, kterými by se doma nezabýval. V tu chvíli naslouchám, pomáhám a nabízím svůj pohled na svět a na život. Nekřtím, o víře mluvím pouze, jsem-li tázán. Jsem v sekulárním prostředí, nejde tady používat církevní jazyk. Ta služba je o důvěře.“ Na konferenci v Anglii se setkal s mladou kaplankou, která si pochvalovala, že „v misi pokřtí nejvíce lidí“. Pro Jiřího je to zneužití situace, kdy je voják ve stresu. Navíc křtem na sebe voják bere závazek začlenění se do určité komunity – a ten by nemusel po návratu domů dodržet, neboť jeho naléhavost by pominula. „Svým způsobem misii dělám prostě tím, že v armádě – a v misi – s vojáky jsem. To ani nejde jinak. Moje přítomnost je prvkem, který budí pozornost, kritiku a zájem. Ale je to misie v podobě podpory, osvěty a setkávání.“ 


  • Kpt. Mgr. Jiří Zedníček (1972) 
  • Vystudoval Evangelickou teologickou fakultu UK
  • Jako evangelický farář působil v Novém Městě pod Smrkem a ve Sloupnici u Litomyšle
  • Od roku 2006 je vojenským kaplanem v Armádě České republiky: nejprve u 7. mechanizované brigády v Hranicích, od roku 2008 u 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích
  • Zúčastnil se dvou misí AČR v Afghánistánu od ledna do dubna 2009 a od prosince 2011 do června 2012
  • Je ženatý, má dvě děti

Na nedělní bohoslužby do „kaple“, vlastně amerického komunitního centra, chodí i lidé, kteří by jinak do kostela doma nešli. „Když se sejdou lidé věřící, nevěřící, katolíci, evangelíci, je to hodně příjemné. Pro kázání vybírám základní témata, na kterých se krásně ukazuje povaha Ježíšovy zvěsti.“ Důležitým posláním kaplana je zprostředkovat komunikaci a řešit nepříjemné situace. „Prubířským kamenem je, když je potřeba říct něco nepříjemného veliteli. Kaplan v armádě není proto, aby udělal kariéru, nikam dál nepovýší. Takže by měl mít schopnost jít do problematické situace, říct věci, které by prostý voják neřekl, protože nechce přijít o kariéru. Kaplan by měl být vztahově i kariérně nezávislý. Platí to doma a na misi je to ještě intenzivnější. Podle toho vnitřně hodnotím, jestli člověk obstál, nebo neobstál.“

V Afghánistánu měl dost času, aby si všiml charakteru místní kultury i náboženství. „Afghánistán je od nás opravdu velmi vzdálený – kulturně, geograficky, mentálně. Vždy to bylo strategické území, o které se válčilo, ale místní rozsáhlé hory jsou nedobytné. Když nad nimi letíš, vidíš tisíce údolí. Kdyby se tam schovalo dvě stě tisíc bojovníků, nikdo je nenajde. Vesnice v jednotlivých údolích v čele s rodovými staršími mají mezi sebou staleté nevyřešené spory. V Kábulu byl král, nyní je tam prezident, v údolích jsou feudální předáci, tradičně spolu fungovali na základě kmenových smluv. Teď je ta země po vládě Talibanu rozbitá, takže důvod, proč tam naše armáda je – pomáhat obnovit infrastrukturu – je správný. Válka tam však jen tak neskončí.“ Jaký je náhled evangelického faráře na islám? „V té hornaté zemi je přesně vidět hranice, kde končí poslední zavlažovací kanál a začíná pustina. Lidé nejsou líní, pracují svým tempem a způsobem, pro nás možná primitivním. Políčka jsou obehnaná zdí, aby jim vzácnou hlínu neodnášel neustálý vítr. Člověk se diví, že tam vůbec kdysi byly rozvinuté islámské kultury. To je potřeba ocenit. Islám je jiný vesmír, věřící v něm mají svoje pravidla a v jejich rámci jsou schopni fungovat. Oni nás nepotřebují, mají svoje příběhy, které jsou samozřejmě vítězné. Naše miniaturní Evropa je pro ně okrajem civilizace, i když je nakonec převálcovala.“ Jedna věc ale Jiřího trápí: „V Iráku bylo před americkou invazí asi deset procent obyvatelstva křesťanského vyznání. Teď jsou to podle odhadu čtyři procenta. Křesťané žili i v Sýrii a severní Africe. Jde o staré křesťanské komunity, které v oblasti kontinuálně žijí mnohdy od 3. století, třeba nestoriáni nebo chalcedonské církve. Mnoho z nich nyní uprchlo do USA, kde dostali azyl, ale Evropská unie jako by byla nemístně politicky korektní, a aby nebyla nařčena, že jim nadržuje, tak se nijak v jejich ochraně neangažuje.“

Setkal se někdy s názorem, že kaplani nejsou v armádě potřeba? „Na začátku byla kaplanská služba spíše trpěná. Když jsem začínal, už se to měnilo, ale přesto jsem si první rok leccos vyslechl. Pak došlo k tragické události, kdy se zabili dva vojáci v autě. Dělal jsem jim pohřeb a tím jsem přišel do kontaktu s celým velením a s vojáky z útvarů. Všichni byli vděční, že je tam v tu chvíli někdo, kdo tak citlivou věc zařizuje. To mi otevřelo dveře. Dnes už jsou kaplani respektováni, předsudky v průběhu času odpadly.“

O křesťanských farářích míváme určité představy. Jiří je však příliš nenaplňuje. Zažil, že duchovní službou může být v kritické situaci rozhovor – o pocitech a obavách, o blízkých doma, o názorech na svět a názorech na denní události. Stane se, že rozhovor se dotkne hlubokých lidských témat – smyslu života i postoje ke smrti. Stane se, že doprovází domů mrtvé či těžce zraněné. Ani v takové chvíli Jiří náboženské postoje nepředkládá, pokud není přímo vyzván. „Nesnažíme se získat nové věřící,“ říká. Nepochybně právě úcta k jedinečnosti světonázoru bližních, ať je jakýkoliv, je budoucností náboženského dialogu. Z tradiční misie se stává inspirace a respekt.

Autor: Terezie Dubinová

Foto: Jan Hanzlík

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více