Jana Kománková:
Věnovat se barevným okrajům

Ne šedi na ulicích i v životě

Jana Kománková si vždycky dělala věci po svém. Tvrdohlavě a systematicky. Svérázná novinářka, publicistka, dýdžejka, vydavatelka a propagátorka pletení za svůj život řekla ne mnohokrát. A vždycky se jí to vyplatilo. Naposledy, když se rozhodla zničehonic rozjet vlastní web protisedi.cz. „Nápad udělat tenhle web trval asi dvě vteřiny. Měla jsem tehdy zrovna období, kdy jsem přemýšlela, co budu dělat."

vydáno 4. 5. 2014
"Půjdu někam do práce? Ale kam? A co tam budu dělat? Během tohohle rozjímání jsme se viděli s jedním klukem (který chce zůstat stranou), který měl doménu a FB stránku. Svolali jsme první redakční radu a organicky začal vznikat web. Když se na to podívám zpětně, bylo to naprosto logické. Já bych nezakládala žádné tištěné médium. Dneska už ne.“
 
Říci ne jistotě zaměstnání a vyrazit vstříc budování něčeho vlastního nebyl a není úplně běžný krok. A už vůbec ne v branži, kde se Jana roky pohybovala. Jako hudební novinářka začínala v časopisu Rock & Pop, kde pro tehdejší, po nové hudbě hladové čtenáře objevovala britskou nezávislou scénu a později elektronickou a taneční scénu. Jak se ale měnily módní styly, měnily se i nároky čtenářů. Hudební žurnalistika procházela stejně bouřlivým vývojem jako hudba, kterou novináři popisovali. Nemluvě o médiích, která se proměňovala stejně dramaticky. 
 
Web, který rádi čtou jeho autoři
Z tiskových médií se stávala internetová, z dlouhých článků krátké zmínky na Facebooku doplněné videem. A zatímco Janini kolegové postupně branži opouštěli a hudba pro ně byla čím dál více koníčkem než životní náplní, Jana se své vášně nechtěla vzdát. „Věděla jsem od začátku, že na Proti šedi musí být muzika. Ne snad úplně proto, že bych toužila zachraňovat hudební publicistiku, ale ze své dřívější práce jsem znala autory, kteří byli podle mě zajímaví a chtěla jsem jim dát možnost se projevit. A navíc mě muzika pořád baví, byť si myslím, že se o ní musí referovat úplně jinak, než řekněme před dvaceti lety. Rozhodně jsem věděla, že tam chci mít módu, protože web byl navázaný na facebookovou stránku Proti módní šedi v českých ulicích, která se věnovala módě.
 
Logické bylo přidat další témata, jako je literatura a výtvarné umění. Později jsme přidali jídlo, které mají lidé rádi a zjevně si o něm rádi čtou.“ Do projektu zapojila několik kolegů, se kterými předtím pracovala na webu časopisu Report, a využila existující facebookovou skupinu. Zbytek byl jednoduchý – protisedi.cz měl být web, který tu ještě nebyl a který by jeho autoři sami rádi četli. 

Jana Kománková (17. 4. 1974)

novinářka, dýdžejka

  • Po absolvování gymnázia U libeňského zámku (1992) studovala obor žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Hudební publicistice se začala věnovat v magazínu Rock & Pop jako vítězka vyhledávací soutěže nových publicistů.
  • Od roku 1993 DJ Radia 1 - data vysílání a DJ hraní najdete vždy na www.radio1.cz/jana
  • Od konce roku 2010 šéfredaktorka webu Protisedi.cz
  • Od června 2006 do listopadu 2010 šéfredaktorka časopisu Report.

  • Dříve redaktorka hudebního měsíčníku Rock & Pop, pozdeji zástupkyně šéfredaktora téhož.
  • Pracovala jako kulturní a internetová  redaktorka Yellow. Působila při rozjezdu deníku 24 hodin. 

  • Průběžně a externě: 
Spolupráce s týdeníkem Reflex a dalšími časopisy (Elle, Cinema, 14, Navigator, Quo, Esquire, Airport Mix, Ultramix, CSA Review, Týden aj.), deníky (MFD, Lidovky, Hospodářské noviny) a servery (techno.cz, idnes.cz).
 Spolupráce s Českou televizí (pořad Paskvil a hudební komentáře v Dobrém ránu, hostování v Ladí neladí), pořad Musicblok. Práce na webu Radia 1, spolupráce s britskou tiskovou agenturou Skrufff.
  • Po přelomu milénia měla dva pořady na televizní Stanici O a postarala se o vybudování + vedení webu této televize.
  • Spoluautorství knih Beaty, Bigbeaty Breakbeaty + Palác Akropolis + Když svatý pochodujou - 40 let Glastonbury.
  • Hraje i jako DJ v klubech a barech.
Prvních několik měsíců žila Jana z úspor, ale i přes období nejistoty se svého projektu nikdy nechtěla vzdát. Věděla, že může fungovat, a věřila sobě i svým spolupracovníkům. Nepochybovala. Navíc měla dojem, že podobný projekt, který by spojoval více mladých autorů a více oblastí zájmu, tady chybí. Byly tu blogy věnované jednotlivým oblastem, ale nic, co by dávalo komplexní obrázek o kulturně-společenském dění v oblasti „mimo hlavní zónu“. Po několika měsících začal projekt vydělávat a od té doby počet jeho čtenářů stále roste. „Začalo to vydělávat právě v okamžiku, kdy mi pomalu docházely úspory, takže jsem ani nestihla pořádně panikařit,“ směje se dnes Jana svým začátkům. 
 
Svérázný Janin přístup se projevuje i v editování webu jako takového. Své čtenáře má ráda a soudě podle návštěvnosti mají oni rádi ji. Ale rozhodně se nechce nechat rozhodit strašákem každého internetového vydavatele, tedy návštěvností. „Dávám pozor na to, co lidi čtou a co je baví. Ale nechci a nebudu kvůli návštěvnosti ten web předělávat každý týden, jen abych se vešla do nějakého nového trendu. To je podle mě cesta do pekel. Chci mít rostoucí čtenost, ale zároveň nechci chodit čtenářům moc naproti, jak se to teď všude dělá. Články jako ‚Dvanáct nejvtipnějších fotek vašeho palce u nohy‘ mě fakt nezajímají.“ Tím, že Jana řekla ne jistotě zaměstnání, musela vyřešit ještě jeden problém – stát se obchodnicí, což nikdy předtím nedělala. „Bála jsem se toho strašně. Především toho, že obchodní stránka věci bude vyžadovat spoustu vlastností, které nemám. Ale nakonec se ukázalo, že to jde, a dokonce mě to začalo i bavit. Ten prvotní strach z toho, že budu muset nosit sukničky a vymýšlet si nějaká nesmyslná čísla, je pryč. Dělám si to po svém, s klienty jednám na rovinu a všichni jsou buď spokojení, nebo utečou.“
 
Protisedi.cz je dnes úspěšné tak, že Jana už stihla odmítnout dvě nabídky na prodej části podílu. „Nešlo ani tak o to, že by se mi ty nabídky nelíbily, ale já to nechci prodat, já to chci mít. Prostě mě baví mít něco, s čím si můžu hrát a na čem se pořád učím spoustu věcí,“ tvrdí Jana.
 
V roce 2013 byl ale projekt i Jana samotná podroben té nejnepříjemnější možné zkoušce. Janě bylo diagnostikováno nádorové onemocnění. „Fakt, že ta věc fungovala i v okamžiku, kdy jsem byla nemocná, díky obětavosti některých spolupracovníků, byla ta nejlepší zpráva, kterou jsem tehdy mohla dostat. Druhá dobrá zpráva byla, že jsem zjistila, že spoustu věcí, které jsem až doposud musela řešit osobně, můžu vyřídit z postele a nic se nestane,“ směje se Jana.
 
Fantastický vtipný blog o nemoci
Nemoc změnila v životě Jany Kománkové hodně věcí. Ale pokud něco zůstalo stejné, je to zarputilost, se kterou se vypořádává s věcmi. O léčbě rakoviny napsala na svůj web několik fantasticky vtipných a zároveň dojemných článků, což jí pomohlo vyrovnat se nejen se stresem spojeným s léčbou, ale i s vedlejšími efekty nemoci. „Moje psychika prošla několika kotrmelci a to válení sudů zdaleka není u konce. Momentálně to na mě třeba doléhá ještě víc než těsně poté, co mi nemoc zjistili. Myslela jsem si, že až projdu ta nemocniční kolečka a budu stabilizovaná, dostanu se do pohody, ale teď teprve zpracovávám všechny věci, které jsem v tom stresu a běhání po nemocnicích neřešila. Ale najednou na ně mám poprvé čas po tom, co nemám přesně rozepsané návštěvy u doktora na další týden.“
 
Díky nemoci si Jana podle svých slov začala mnoha věcí vážit víc, ale nečekejte instantní vyznání hysterické herečky, která má tendenci všem vyprávět, jak pochopila svět. O tomhle svět Jany Kománkové není. „Jasně, práce není všechno – že je to jenom malá část života a navíc asi část dost zbytná, to jsem tušila už předtím. Ale na druhou stanu jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že tu práci mám a že mě baví. Kdybych celou tu anabázi zažila jako zaměstnanec nějakého mediálního kolosu, tak by to asi bylo daleko těžší.“
 
Pokud Janu momentálně něco trápí, je to fakt, že, jejími slovy mít webovou stránku je „příliš efemérní“. A tak přemýšlí, na co by se vrhla dál. „Hodně lidí, kteří se živí internetem, má pocit, že nemají nic hmatatelného a že je jejich projekt tak trochu na vodě,“ poznamenává Jana s tím, že by klidně prodávala mramor nebo cokoli, „co se dá uchopit a co nemůže shořet nebo to nejde vypnout“. Ano, čtenářská přízeň je nestálá, ale protisedi.cz je zatím úspěchem po všech stránkách. Výhodou je, že si redakce udržuje široký záběr, a svou roli hraje i zmíněná touha nejít čtenářům naproti.
 
„Málokdo má odvahu dávat na své stránky věci, které jsou vyloženě obskurní. Mnoho vydavatelů má dojem, že co čte málo lidí, to se nevyplatí vůbec dělat. Já jsem se rozhodla, že to chci naopak. Chci, aby lidé měli jistotu, že u nás najdou i to, co jinde ne. Že nebudeme součástí té šedé masy, ale budeme se věnovat i těm barevnějším okrajům. Nemám problém s tím dávat prostor i chybám a slepým uličkám, protože i ty jsou součástí zajímavého celku.“
 
Proti šedi je dnes zavedená značka. A bojovný název, jakkoli odpovídá zarputilé povaze Jany Kománkové, je také trochu zavazující. „Já nechci proti ničemu bojovat, o tom to není. Ale myslím, že je třeba se snažit vymezit se proti nudě, průměrnosti a hnusu. Baví mě jednou za čas udělat v rámci své práce něco, co se nesmí nebo nemá, a zjišťovat, že to jde a přináší to výsledky. To je možná asi to nejhezčí na celé té věci.“

Autor: Luděk Staněk

Foto: Vanda Velkoborská

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat (klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/).


zobrazit více